Tváře znovu nalezené

Oběti holocaustu ve starých fotografiích a dokumentech

Ačkoli dramatické události a katastrofy 20. století poznamenaly bez výjimky osudy všech českých Židů a jejich rodin, konkrétních dokladů o jejich životě v tomto období najdeme v archivech a muzejních sbírkách překvapivě málo. Příčiny jsou známy: válečnou genocidu následovala arizace majetku, ničení památek a nucené či dobrovolné gumování paměti, stejně jako trauma, které postihlo přeživší.

Rudolf Zenker s vnoučaty. Téměř celá rodina zahynula.

Ve snaze zachovat jména zavražděných obětí holocaustu vznikla idea Památníku v Pinkasově synagoze, na jejíž zdi byla v 50. letech vepsána jména téměř 80 tisíc obětí z Čech a Moravy, uspořádaná podle příslušných obcí a rodinných jmen. Tak byly oběti zbaveny anonymity čísel, získaly zpět své jméno a alespoň symbolicky byly zasazeny do souvislostí svých životů. Když se v 60. letech uvažovalo o založení Muzea terezínského ghetta, začaly se sbírat také vzpomínky pamětníků. Po srpnové okupaci 1968 bylo však terezínské muzeum zapomenuto a také Pinkasova synagoga zůstala více než dvacet let uzavřena. Když začaly v 80. letech vznikat po celém světě nové památníky holocaustu a začal se provádět nový výzkum historie šoa, nebylo u nás na širší dokumentační akci pomyšlení. Teprve po listopadu 1989 začalo Židovské muzeum znovu sbírat svědectví pamětníků, která často odkrývají zcela neznámé aspekty historie tohoto období.

K této činnosti přibyla v prosinci 2001 široce založená akce Pomozte pátrat po zmizelých sousedech. Prostřednictvím médií se Židovské muzeum (ŽM) obrátilo na veřejnost s prosbou o vyhledání vzpomínek, fotografií, písemností či předmětů připomínajících život a osudy jejich židovských příbuzných či přátel.

Bedřich Faltin (1871, Bakov nad Jizerou - 1943, Osvětim).

Reakce na výzvu překonaly veškerá očekávání. V průběhu dvou let ŽM kontaktovalo téměř 600 pamětníků, kteří mu předali nebo zapůjčili na 3000 nejrůznějších dokumentů i předmětů. Přihlásili se i rodáci, žijící v zahraničí. Mnohé tváře na fotografiích se podařilo identifikovat až na základě konfrontace údajů z databáze a vzpomínek dárců. Při tomto pátrání se dárci mnohdy poprvé dozvěděli podrobnosti o posledních osudech svých blízkých, kteří zahynuli v málo známých koncentračních a vyhlazovacích táborech na východě Polska, v Pobaltí a Bělorusku.

Takto byly získány nejen dokumenty úřední povahy z doby nacistické okupace, ale i dokumenty a předměty zcela osobní: portrétní, rodinné a školní fotografie, osobní dokumenty - rodné a oddací listy, vysvědčení, průkazy totožnosti a cestovní pasy, členské průkazy různých organizací, oficiální i ilegální korespondence z domova, z Terezína a dalších táborů. Nejcennějším pramenem pro přiblížení každodenního života deportovaných jsou zejména jejich deníky, památníky, básně a poválečné rodinné vzpomínky, které často představují jedinečné svědectví o osudech příslušníků židovských rodin během okupace a deportací. Zcela samostatný celek pak tvoří drobné předměty vyráběné v koncentračních táborech, jako jsou hračky pro děti, upomínkové předměty a drobné dárky pro přátele a příbuzné.

Vnučka manželů Kohnových z Mírovic u Písku.

Všechny materiály jsou nyní v archivu oddělení holocaustu ŽM, kde jsou dále zpracovávány a katalogizovány, uloženy do archivních fondů. Stanou se významným studijním pramenem pro historiky a postupně budou využívány při pořádání různých tematických výstav a publikací.

První z těchto výstav byla pod názvem Nalezené tváře - Vzpomínka na oběti holocaustu v dokumentech a fotografiích otevřena 15. října 2003 v Galerii Roberta Guttmanna. Autoři výstavy - kurátorky Jana Šplíchalová, Anita Franková a spolupracovníci z oddělení holocaustu ŽM v Praze - se snažili vybrat zajímavé materiály, které co nejlépe ukazují celou škálu a rozmanitost sběru, a zároveň chtěli připomenout nejrůznější příběhy lidí, kteří až do nacistické okupace žili obyčejným životem, prožívali svá přátelství, lásku, radosti i běžná trápení, studovali, pracovali a bavili se podobně jako dnes my. Tuto stránku dokumentů zvláště působivě zpřítomňuje videoprojekce předválečných amatérských filmů se záběry z rodinných výletů, zimní či letní dovolené, které poskytli rodáci ze Spojených států.

Hana Hochbergová se syny Petrem a Ivanem.

Ačkoli materiály dokumentují pouze zlomek ze života předválečných židovských obyvatel, poskytují velmi vzácné a zcela konkrétní informace o stovkách rodin a tisících jednotlivců. Namísto strohých údajů o narození a smrti dostává se nám informace o podobě lidí, kteří získávají zpátky svoji tvář, jejichž pohledy a úsměvy na snímcích přes propast času hovoří také k nám. Tak je tomu především na rodinných a amatérských fotografiích, které zachycují rozmanité stránky života z neobvyklé, osobní perspektivy. Právě tímto pohledem na minulost dokumenty obohacují naše poznání života ve 20. století. Všechny tyto vlastnosti zachráněných fotografií nepochybně v plné míře ocení teprve vzdálenější budoucnost.

Výstava bude otevřena do 15. ledna 2004 denně od 9.00 do 16.30 hodin kromě soboty a židovských svátků v galerii Roberta Guttmanna v Praze, U Staré školy 3, 110 00 Praha 1.

Výzva Židovského muzea ke sběru a záchraně dokumentů, fotografií či hmotných památek na předválečný život i pozdější perzekuci obětí holocaustu zůstává i nadále v platnosti. Kontaktujte prosím pracovníky oddělení holocaustu: tel. 221 711 511, e-mail: office@jewishmuseum.cz

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.