O kultuře, mravnosti a odpovědnosti

Soubor třinácti statí a úvah historika a pedagoga Františka Červinky (1923-1981) má trochu zavádějící název - Česká kultura a okupace (TORST 2002, s. 152). Jde spíše o komentáře a poznámky k některým kulturně politickým otázkám, které na počátku i na konci knihy přesahují protektorátní období. Autor nepostupoval systematicky, ale usiloval poukázat k některým klíčovým problémům minulosti, jejichž naléhavost se znovu projevila v době nové okupace v letech sedmdesátých (text autor uzavřel v roce 1976). Historiky autor rozděluje na třidiče a sběratele a badatele, jejichž pohled poprvé a osobitým způsobem vynese do všeobecného kulturního povědomí novou podobu zkoumaného dění. Tento druhý způsob je svázán s vědomou individuální aktivitou historika v přítomných dějinách. A právě tento nezastřený individuální aspekt činí Červinkovu práci dodnes přitažlivou a aktuální. Tím jsem zároveň vyslovil slovo - diskutabilní. Otazníky si budou čtenáři klást nad hlavním důvodem historikova zájmu o dějiny, k nimž přistupuje s etickými principy. Jde o snahu vnést do nepřehledného shluku aktivit, kolektivních i individuálních činů hodnotící postoj. Dějiny obou okupací (německé i sovětské) - jakkoli jsou zcela odlišné - vábí historika, aby se vyzbrojil mravními rigorózními soudy. Tento přístup je posilován vědomím, že okupační tíživá atmosféra plodí skepsi, cynismus, líbivou relativizaci všech a všeho, kterou se lidi omlouvají a bagatelizují své mravní selhání. Historik nalézá dosti odstrašujících příkladů, vedoucích k marasmu, který poznamenává celý národní organismus.

Červinkovy texty jsou žánrově značně odlišné. Vedle obsáhlejších studií, které tvoří kostru knihy, se vyskytuje úvahová skica (Úrazy generací), kusý přehled (divadla mladých), náčrt velkého tématu (tvorba v koncentračních táborech), násilná konstrukce různorodých otázek (krize levicového intelektualismu). Těžiště ovšem spočívá v úvahách o německé emigraci v Československu, o protektorátní kulturní politice, o vztahu kultury a charakteru, o svobodě a odpovědnosti a o okupačním historickém románu a dramatu. Červinka je výborný vypravěč. Jako by měl před sebou konkrétního posluchače, kterého musí udržet v napjaté pozornosti. Výklad obsahuje řadu odboček, které se často osamostatňují na úkor ústředního tématu. Projev je prosycen konkrétními, často emotivně prezentovanými názornými příklady, z nichž logicky vyplývají jednoznačné obecné závěry. Takovému výkladu, který jistě i dnes najde početnou obec vděčných čtenářů, vyhovují vyhrocované kontrasty, hra protikladů, které ovšem zbavují protektorátní realitu její "dvojznačnosti a proradnosti". Stručné portréty Hýska, Šusty, Talicha jsou do značné míry vytrženy z kontextu, akcentují jen jednu tvář konfliktu člověka s totalitarismem, podobně jako je tomu - tentokrát v opačném hodnotícím znaménku - např. v pasážích o E. F. Burianovi. Červinka záslužně upozornil na řadu signifikantních jevů i postav. Svůj obraz protektorátu zalidňuje známými i méně známými či zapomínanými postavami (upozorňuji např. na partie věnované filosofickému dílu Emila Filly nebo Emila Svobody, zmínku o Jindrovi Cinkovi atp.). Větší pozornost autor mohl věnovat proměnám institucí, zejména Národnímu souručenství, které podrobuje zobecňující kritice (odlišnost činnosti do r. 1941 a činnosti pozdější). Na některých místech je patrno, že se Červinka opírá o malou pramennou základnu (výhradně cituje Národní politiku, znalost např. Národní práce nebo Národního středu by jeho přístup umožnila diferencovat). Škoda, že v díle zůstalo několik zbytečných chyb: Desatero přikázání není dílem Thomase Manna, Národní politika nebyla r. 1943 oficiálním orgánem Národního souručenství, Gellner nemohl nic v roce 1924 napsat, místo imaginární má být imaginativní, dramatizace Vsi Štěpančikovo je dílem K. Poláčka atp.

Navzdory těmto jednotlivostem je dobře, že Červinkova kniha vyšla. Nabízí zajímavý, konkréty nasycený pohled na protektorátní kulturu a reflexi našich moderních dějin, s níž nemusíš souhlasit, ale jíž nemůžeš upřít, že vyrostla z nesmírně čestného zápasu českého historika s dobou, jejíž nástrahy usiloval pojmenovat.

Červinka, František. Česká kultura za okupace. Torst, 2003, s. 152.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.