Zmizelí soudedé

Dobrý projekt pro studenty a žáky

Jak nejlépe vyložit žákům základních a středních škol, co se v době holocaustu stalo s českými Židy a Romy? Jak tomuto tragickému období našich i evropských dějin věnovat v záplavě učební látky dostatečnou pozornost? Úroveň výuky o holocaustu není v našich školách taková, jaká by měla být, na tom se shodují historici i pedagogové. Jednu z cest, jak vzbudit v mládeži zájem o zmíněné období, nabízí projekt Zmizelí sousedé, který v září 1999 vyhlásilo Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v Praze (VKC ŽM) při konferenci Fenomén holocaust. Záštitu nad ním převzala Kancelář prezidenta republiky, podpořilo ho i Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Cílem původního českého projektu je přiblížit žákům a studentům ve věku 12 - 18 let osudy lidí, kteří před válkou žili v jejich bezprostředním sousedství a zmizeli v období druhé světové války. Po stopách zmizelých sousedů se přitom děti vydávají samy - pracovníci pražského Vzdělávacího centra a brněnského Muzea romské kultury jim poskytnou jen rámcové zadání (základní text projektu s dotazníkem, vzdělávací pořady, setkání s pamětníky ad.). Účastníci projektu shromažďují informace, které získávají z archivů škol, okresních archivů, z vyprávění a dokumentů (fotografií, dopisů, deníků apod.) a ze setkání či z korespondence s pamětníky a svědky. Konkrétní lidské osudy jim zprostředkovávají historická fakta mnohem srozumitelněji a naléhavěji než školní výklad.

Sedm příběhů

Na podzim roku 2000 vydalo VKC ŽM sborník sestavený na téma sedmi příběhů, které děti rekonstruovaly. Práce žáků a studentů se staly námětem filmového dokumentu Zmizelí sousedé, který v loňském srpnu odvysílala Česká televize. Na jejich základě vznikla rovněž stejnojmenná výstava, která bude do konce února otevřena v prostorách Informačního centra Městské části Praha 1, v březnu se stane součástí mezinárodního semináře učitelů dějepisu Euroclio a po zbytek roku bude putovat společně s výstavou o Anně Frankové (již připravilo amsterdamské muzeum Anne Frank House) po českých městech. Výstava bude postupně rozšiřována o další příběhy.

Obsah sborníku tvoří výsledky práce sedmi skupin a jednotlivců, jejichž pátrání přineslo pozoruhodné výsledky. Autory prací jsou dívčí křesťanská skupina z Velhartic, žákyně Základní školy v Lošticích na Olomoucku, žáci a žákyně Základní a Základní umělecké školy v Ústí nad Labem, studentka Gymnázia Přípotoční v Praze 10, student Gymnázia Porg v Praze 8, studentka Gymnázia Obchodní akademie ve Stříbře a student Gymnázia v Kadani.

Většina prací se zabývá historií židovského osídlení v rodném kraji či městě autorů a jeho židovskými památkami. Válečný osud komunity je zprostředkován vzpomínkami pamětníků či přímo přeživších; jedna dívka zachytila válečné osudy své babičky narozené v maďarském Szegedu. Práce jsou doplněny dobovými fotografiemi a dokumenty, případně mapkami a kresbami.

Žákům a studentům se podařilo shromáždit mnoho historického a dokumentárního materiálu, zachytit řadu pohnutých osudů. Údaje v jejich pracech jsou zcela čerstvé (např. stav památek), takže někdy i korigují informace z odborných publikací.

Nikdo u toho nechtěl být...

Pro ilustraci představím jednu z prací, již vytvořily žákyně deváté třídy ZŠ v Lošticích na Olomoucku: Veronika Náplavová, Nina Koudelková, Terezie Taťounová pod vedením učitele Františka Kobzy.

Loštická skupina se ve své přehledné a téměř profesionálně provedené práci soustředila na deportace místních Židů do Olomouce a odtud do Terezína. Několik loštických obyvatel si odchod Židů ještě vybavilo. Nikdo u toho nechtěl být, aby ho omylem nevzali s sebou, řekla děvčatům jedna z pamětnic. Stejná paní vzpomíná na to, že místní Židé museli za okupace nosit žlutou hvězdu. Někteří ji nenosili, ale v Lošticích se neudávalo. Je ovšem pravda, že jim Němci zakazovali chodit do města. Mohli sem přijít jenom v pondělí, od osmi do devíti hodin dopoledne, jinak museli být v ghettu. Do práce je zařazen jmenovitý výčet židovských živnostníků (s uvedením domu, kde bydleli, a zboží, s nímž obchodovali nebo které vyráběli) a přehled židovských transportů na Olomoucku. Podrobně je vylíčen válečný osud paní Morgensternové z Horních Studének u Loštic (po válce přijala jméno Malinová), jejích rodičů a sourozenců. Následují údaje o židovských památkách v Lošticích (hřbitovy, synagoga), jejichž historii a současný stav komentuje ing. Miloš Dobrý, bývalý táborový vězeň, dnes tajemník ŽO v Olomouci. V závěrečném oddílu dívky představily výsledky ankety, již provedly v Lošticích. Zjistily, že z dvaadvaceti dotázaných vědělo o tragickém konci židovských spoluobčanů čtrnáct lidí. Současně se dozvěděly, že všichni respondenti by si přáli, aby jejich osud byl nějak připomenut - pamětní deskou, pietním aktem či opravou zdejší zchátralé synagogy. Závěr práce tvoří rozhovor se starostou města (téma: oprava synagogy).

Svatební fotografie

Do projektu vypracovaném žáky z Ústí nad Labem je zařazen příběh babičky jedné z dívek, Romky Marie Farkašové z Košic, jejích příbuzných a přátel, a korespondence s paní Rachel Isserowovou, dnes žijící v Izraeli. Práce Martina Fencla (Gymnázium Porg) se podrobně zabývá židovským osídlením v Litni, Mořině a Berouně a Petr Veselý (Gymnázium Kadaň) stopami židovského osídlení v Radonicích, Mašťově a Kadani na Chomutovsku. Zmiňuje se mj. o mašťovském židovském hřbitově a o náhrobcích, které si odtud v roce 1984 vypůjčili američtí filmaři. Náhrobky se dodnes nevrátily na své místo, jsou složeny u zdi hřbitova v Teplicích a dolní část hřbitova v Mašťově je prázdná. Student též vypráví o osudu židovských obyvatel Mašťova, především o rodině Fantlových. Ze sedmičlenné rodiny přežil válku jediný - Richard Fantl, který se vrátil do Mašťova a oženil se s dívkou Annou z česko-německé rodiny (zachránil ji tak před odsunem). Zmiňuje jejich svatební fotografii, kterou mu ukázala paní Fantlová: Je na ní pan Fantl, Žid, který pro svůj původ a náboženství prošel koncentrákem, vedle sedí jeho paní Anna Fantlová, Němka z česko-německé rodiny. Dva svědkové: pan Václav Šíma, Čech, který s rodiči utíkal z Mašťova po Mnichovu 1938 a pak se zase vrátil. A vedle stojí pan Houžvic, volyňský Čech, které bojoval v polské Armii krajowej proti nacistům a vrátil se do Čech, odkud před mnoha lety jeho předkové odjeli. V Mašťově žil po válce krátce Beno Davidovič z Podkarpatské Rusi, přítel Richarda Fantla. Prošel maďarskými pracovními tábory, utekl a dostal se do čsl. jednotky v SSSR. Roku 1948 odjel do Izraele.

Některým pracem bychom možná mohli vytknout určité nedostatky (nepřehlednost, stylistickou neobratnost ad.), ale základní pocit ze sborníku vyjádřil nejlépe v jeho předmluvě spisovatel Arnošt Lustig: Autoři projevili mnoho dobrých rysů, o kterých snad ani nevědí. Oceňuji jejich pracovitost, jejich vytrvalost, jejich detektivní nadání, jejich odvahu nedat se odstrašit dobou, která už uplynula, ztracenými stopami...

V současné době se projektu Zmizelí sousedé účastní přes padesát jednotlivců i kolektivů ze základních i středních škol z celé republiky. Další se samozřejmě mohou připojit. Kontaktní adresa, na které získají informace a materiály, zní: Marta Vančurová, VKC ŽM Maiselova 15, P1, e-mail: martavan@jewishmuseum.cz; tel. č. 02/232 5172. Sborník lze nalézt i na webové stránce www.zmizeli-sousede.cz.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.