Náboženská tolerance je nedělitelná

Teroristický útok na Spojené státy 11. září provází náboženská rétorika Usámy bin Ládina, jehož teroristická organizace stojí v pozadí strašného činu, a náboženskou inspiraci prozrazuje i závěť jednoho z teroristů, který se na ohavném zločinu přímo podílel. Tito lidé považují vraždění v New Yorku, Washingtonu a Pensylvánii za vznešený akt ve jménu své víry, zatímco sdělovací prostředky denně přinášejí prohlášení arabských představitelů i prostých stoupenců islámu z celého světa, kteří se od terorismu distancují. Terorismus nemá konkrétní náboženství, nemá konkrétní vlast a bin Ládin nereprezentuje islám ani islámskou civilizaci, uvedli tři arabští velvyslanci v České republice při nedávné schůzce s předsedou sněmovny Václavem Klausem.

Jako příslušník židovské komunity tomuto odmítnutí předsudečného, paušálního obvinění milionů lidí a náboženské víry rozumím. Židé mají s tendenčními předsudky tragickou zkušenost více než 2000 let a na jejich osudu se dá přímo ukázat mechanismus formování a rozvíjení skupinové nenávisti. Zlovolné zevšeobecňování motivované v případě Židů tu náboženskými, tu zase ekonomickými, či dokonce rasovými důvody se přímo stalo principem, který živil protižidovskou rétoriku i činy násilí až po vyhlazení 6 milionů Židů za 2. světové války.

Poznávat islám

I s vědomím této skutečnosti jsem přesvědčen, že napadat v principu islám z nehumánnosti a násilí je nejen nespravedlivé a zpozdilé, ale i neodpovědné vůči budoucnosti. Islám představuje výraznou monoteistickou duchovní koncepci, způsob života, v němž našly pozitivní smysl života desítky milionů lidí. V stále více multikulturní, globální společnosti je proto na místě islámskou kulturu poznávat, a to tím spíše, že mnozí její vyznavači žijí mezi námi a jejich počet bude s očekávaným začleněním České republiky do Evropské unie vzrůstat.

S tímto přesvědčením, že je nezbytné snažit se o pochopení různých kultur a duchovních tradic, zasazovat se mezi nimi o vzájemnou úctu a respekt, se mj. vyslovuji na všech fórech, kde zastupuji Federaci židovských obcí v ČR, i při různých přednáškách a veřejných diskusích. Na druhé straně, jako u všech náboženství - judaismus a křesťanství nevyjímaje - je dobré si i u islámu všímat, jak jeho stoupenci svou víru projevují, a to tím spíše, že v českém prostředí netvoří homogenní majoritní společenství, ale doplňují další, v této zemi mnohem dříve zdomácnělé duchovní koncepce a tradice.

V demokratické společnosti platí, že v souladu se zákonem mají být zaručena práva všem věřícím. Pravidlo je přitom zřejmé: Chci-li, aby ostatní ctili má práva, musím respektovat práva jiných. A v tomto bodě se mě nad některými texty šířenými muslimy žijícími v České republice zmocňují obavy.

Až Izrael nebude

Není sporu, že v konkrétním případě muslimsko-židovských vztahů neblaze působí desítky let nevyřešený konflikt na Blízkém východě. Je to konflikt politický, ale má též svůj náboženský rozměr. Izrael je sice zemí s nemalým podílem věřících Židů, ale není židovským státem teokratickým. Přes všechny potíže této demokracie ve stavu vnějšího ohrožení s výrazným prvkem národním a náboženským však představuje jediný fungující demokratický režim na Blízkém východě. Zejména postoje Rabinovy a Barakovy vlády jasně naznačily, že v případě politické dohody o míru se svými sousedy by Izrael dokázal prosadit její závěry i na úkor případných náboženských požadavků různých skupin uvnitř izraelské společnosti.

Na druhé straně není tajemstvím, že pro miliony muslimů není jakýkoli kompromis vůči Izraeli přijatelný: jejich náboženské přesvědčení je vede k závěru, že Izrael je jakousi obdobou křižáků, kteří dočasně obsadili muslimskou půdu, že jako politický útvar a zároveň domovina Židů nemá právo na trvalou existenci. Nikdy a za žádných okolností.

V demokratických zemích je takové přesvědčení považováno za názor extremistický. Zůstává, žel, skutečností, že se s ním můžeme v češtině setkat třeba na internetové stránce Islámské nadace v Praze, na níž je umístěn překlad přednášky dr. Azzama S. Tamimiho, uvedeného jako ředitel Institutu islámského politického myšlení v Londýně. Úsilí k udržení Izraele není nevyčerpatelné, píše se mimo jiné v tomto textu nazvaném Kořeny konfliktu na Středním východě v oddíle nazvaném Židé a muslimové na Blízkém východě po skončení existence Izraele. ... Imperialistický Západ je v úpadku a eskalace jeho vlastních domácích problémů ho brzy zahltí natolik, že odvrátí pozornost od mnoha zahraničních záležitostí, které do této doby považoval za strategicky zajímavé. Sionistický útvar tak ztratí schopnost sebeudržení, protože nemůže přežít bez americké pupeční šňůry... Slabost Arabů a muslimů je dočasnou záležitostí, která se jednou změní. Skutečně, muslimský svět prožívá nyní masivní probuzení, které může zahájit cestu k proměně od slabosti k síle. Až Arabové a muslimové získají sílu a víru, bude to v souvislosti s úpadkem Západu, který mu způsobí nedostatek materiálních i vojenských zdrojů a rozšíří domácí krize, a pak přijde konec sionismu a Stát Izrael už nebude moci déle existovat. Ale co Židé? Jak budou vnímáni Araby a muslimy? Jak s nimi bude zacházeno? Jak budou interpretovány koránské texty hovořící o nich? Budou mít, po tom všem, ještě místo v našem regionu, v naší kultuře, nebo zrušíme jejich práva daná jim Úmluvou a zaručená jim Bohem a Jeho Poslem? Příprava na post-izraelskou dobu by měla začít již nyní...

Placeno z daní?

Není bez zajímavosti, že uvedená prognóza nepřímo souzní se závěry některých politologů analyzujících situaci po teroristickém útoku ve Spojených státech: Podle nich dlouhodobým, strategickým záměrem největšího jednorázového aktu teroru v dějinách s případnou následnou teroristickou kampaní ve státech NATO je vyvolat strach a krizi v západních demokraciích, která v důsledku povede k jejich zřeknutí se Izraele a stažení se ze všech arabských zemí, v nichž by pak mohl být nastolen teokratický islámský režim.

V souvislosti s citovaným textem však spíše stojí za zmínku, že - jak se uvádí na stejných internetových stránkách Islámské nadace v Praze - Azzam S. Tamimi pronesl zmíněnou přednášku spolu s další na jiné téma 21. a 22. 5. na akademické půdě Právnické fakulty MU v Brně a Filosofické fakulty Univerzity Karlovy. V Praze se přitom na organizaci tohoto vystoupení, předjímajícího mj. zrušení státu, který je už přes půl století členem OSN, podílel Ústav Blízkého východu a Afriky Filosofické fakulty UK spolu s Všeobecným svazem muslimských studentů v ČR a Evropským sdružením studentů práv. Je možné, že v islámském světě se vedou akademické diskuse, proč by měl izraelský stát zaniknout a co by se poté mělo stát s jeho obyvateli. Že i česká akademická půda posloužila jako fórum pro podobné úvahy, však považuji za její zneužití a projev neúcty vůči těm, z jejichž daní se činnost akademických institucí hradí - nemluvě už o ostudě České republiky vůči Izraeli, s nímž udržuje normální diplomatické styky.

Brožura muslimských studentů

Svaz muslimských studentů, který přednášku Azzama S. Tamimiho spolupořádal, sídlí na stejném místě v Praze 9 jako Islámská nadace v Praze a loni vydal česky brožuru Práva židů na Palestinu. Nejedná se o výklad politický, ale historicko-náboženský, koncipovaný jako dialog muslima s křesťanem, jemuž muslim vysvětluje, jak nazírá na vztah Židů ke Svaté zemi, jejich přítomnost zde a na tomto základě hodnotí židovskou víru a Židy obecně. V tomto textu je například možné se dočíst, že v Evropě Židé měli díky svým náboženským názorům nekonečné problémy, které vyvrcholily jejich úplným vyhnáním z Evropy zpět do Palestiny (str. 7). V souvislosti s jednáním o vyřešení arabsko-izraelského konfliktu anonymní pisatel brožury uvádí, že ... Izraelci dodnes svůj podíl dohody neplní, což připomíná to, co říká jejich Talmud a jejich sionistické protokoly: Je Židovi povoleno, aby podváděl kohokoli jiného než svého židovského bratra, což je mu přísně zakázáno (str. 8). V dalších částech se ve vztahu k Ježíšovi uvádí, že Židé odmítali boží proroky, jiné ukamenovali a další zase zabíjeli (str.9), tvrdili, že jsou Božími dětmi a jeho vyvolený a jediný lid a že ostatní lidé jsou méněcenní (str. 10). Na jiném místě se o Židech píše, že ... kvůli svému materialistickému životu a kvůli svým obchodům opustili Svatou zemi a rozptýlili se do celého světa (str. 12). Text pak dále pokračuje: Zfalšovaná víra a zfalšované náboženské knihy Židů... povzbuzují své zastánce k tomu, aby měli celý svět pod kontrolou... je to pocit vyvyšování se a upřednostňování před ostatními lidmi. Jejich Talmud jim dává právo uskutečňovat tento cíl všemi prostředky i nemilosrdným vyvražďováním vyznavačů jiných životních principů, nedodržováním slibů a dohod, sepsaných s ostatními lidmi, kteří nevyznávají židovskou víru... (str. 12).

Podobný výčet osočení a dezinterpretací, jež si svou věrohodností nezadají s někdejšími obviněními Židů z páchání rituálních vražd, přitom není zdaleka u konce. Pokud Bůh vyvolil izraelský lid, aby vyvražďoval Jeho proroky a dělal nepravé nároky na majetky ostatních lidí, pak už satanovi nemůžeme nic vyčítat, tvrdí zmíněná brožurka vydaná v Praze (str. 13). Dále se v ní mj. uvádí, že Bůh svou smlouvu s Židy zrušil, což potvrdil nejenom Korán, ale i Boží prorok Ježíš (opět str. 13), a konečně: Jejich pýcha (pozn.: dětí Izraele) je vedla k přesvědčení, že jsou Alláhem vyvolený lid, který On nebude vůbec trestat, a k tomu, aby změnili Alláhovy zákony a zjevení tak, aby sloužily jejich vlastním zájmům. Odmítli některé z poslů Alláha pouze proto, že se nemohli vyrovnat s faktem, že Alláhova milost je všeobjímající a není určena pouze pro ně samotné (str. 15).

Názory islámu

Dovolil jsem si obšírněji citovat, aby bylo zřejmé, na jaké teologické a myšlenkové úrovni se text pohybuje, ale současně jakou mírou antijudaismu a obecně protižidovské zášti se vyznačuje. Podobný nenávistný přístup k Židům včetně novinových karikatur stürmerovského typu je běžný na územích spravovaných palestinskou samosprávou i v ostatních arabských zemích nevyjímaje Egypt a Jordánsko, jež udržují s Izraelem diplomatické styky. Známý antisemitský podvrh Protokoly sionských mudrců je v této oblasti vydáván za autentické dílo, smysl a obsah židovství je svévolně překrucován, zatěžován pomluvami, nesmysly i otevřenými lžemi. Cílem je Židy co nejvíce démonizovat, tupit a zesměšňovat, a to jednotlivě i jako celistvé společenství.

V našich zemích se texty v podobném štvavém duchu objevovaly naposled v období Hilsnerovy aféry na přelomu 19. a 20. století a poté už jen za nacistické okupace a v poněkud uzpůsobené podobě za komunistického režimu, zejména v 70. a 80. letech minulého století. Některými prvky protižidovské, protijudaistické rétoriky, obsaženými v citovaném spisku, se vyznačoval i známý, pod hrozbou žaloby zastavený antisemitský Týdeník Politika z počátku 90. let a poté jsou příznačné pro neonacistické projevy některých českých skinheadů a dalších pravicových extremistů.

Je však toto společenství, v jehož blízkosti se mají byť i jen jednotlivé texty muslimů žijících v České republice pohybovat? Jde skutečně o názory, které reprezentují islám? Nejsa odborník, nevím. Faktem je, že různé internetové stránky věnované v češtině islámu poskytují obecně četné příklady jiného vidění, než naznačuje zmíněná brožura o Židech: Svědčí o úctě k božímu řádu a všemu stvoření.

Nepřípustnost náboženské nesnášenlivosti

Rozdmychávání náboženské nesnášenlivosti je v demokratické, občanské společnosti nepřípustné a dějiny včetně těch nejnovějších poskytují mnoho příkladů, k jak strašným koncům mnohdy vede náboženské podněcování jedné skupiny obyvatel proti jiné. Vnášet proto nábožensky konfrontační vidění světa do dosud v zásadě nekonfliktního náboženského prostředí v Čechách a na Moravě považuji za nesmírně nebezpečné. Že se v daném případě jedná o invektivy vůči stoupencům víry, jejichž nevelký počet u nás je sám o sobě dokladem moci minulých nenávistí, toto nebezpečí podtrhuje.

Nejde snad o to, že by někdo z věřících včetně muslimů nesměl v Čechách a na Moravě pevně hlásat vlastní víru, ani se nikomu neupírá přesvědčení o primátu jeho víry. Stejně tak nelze nikomu nařizovat dialog s věřícím jiného náboženského vyznání či pochopení pro jeho postuláty a argumenty. Minimum, které snad lze v České republice na počátku 21. století žádat, však je nehanobit nikoho na základě vlastní náboženské a politické motivace a respektovat zákony.

Psáno pro Mf Dnes (13.10.01) a Roš chodeš.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.