Česká společnost a antisemitismus

Myšlenkovým štěpením české společnosti v 90. letech 19. století, tedy v době klíčové pro formování českých politických stran a jejich ideologie, se zabývá kniha Blanky Soukupové nazvanáČeská společnost před sto lety. Identita, stereotyp, mýtus, která vyšla před nedávnem v Praze. Útlý svazek obsahuje několik statí pojednávajících o politických stranách, případně etnických, náboženských a názorových skupinách v české společnosti, přičem autorka sleduje, jak tyto proudy české společnosti vnímají samy sebe a jak se vymezují nejen vůči politickým odpůrcům, ale i vůči ostatním národnostním a náboženským skupinám. Významnou roli tu hraje také problém vymezování Čechů proti rakouskému státu. Pod kritický pohled autorky se dostala propaganda národní strany svobodomyslné (tzv. mladočechů), realistů, sociálních demokratů a národních sociálů. Dvě poslední kapitoly jsou věnovány antisemitismu a názorovým hnutím mezi Židy - sionismu a českožidovskému hnutí.

Různé proudy uvnitř české společnosti nabízely svým přívržencům ucelený pohled na vlastní národ, na Rakousko i na svět a právě tuto rozdílnou optiku se autorka, především na základě soudobého tisku, snaží zachytit. Lze litovat, že do analýzy nebyl zahrnut velmi silný a ideologicky vyhraněný proud politického katolicismu, respektive proud křesťansko-sociální, který se silně vymezoval vůči ostatním skupinám uvnitř české společnosti a vyznačoval se mj. intenzivním antisemitismem. Naopak je třeba vyzdvihnout, že Soukupová soudobý antisemitismus reflektuje jako integrální součást soudobého myšlení a konání české společnosti. O tomto jevu se proto v knize hovoří nejen v posledních kapitolách, ale také v souvislosti s konkrétními politickými proudy, především s mladočechy a národními sociály. Autorka si tak všímá např. projevů antisemitismu v době jubilejní výstavy (1891) či vlny antisemitismu v roce 1897. Poukazuje na to, že mladočeši vědomě v této době vznášeli požadavky po národní jednotě a vyloučení údajně národu nepřátelských živlů: Němců, Židů či sociálních demokratů. Také národně-sociální propaganda byla v té době plná antisemitských prvků, které sloužily především v boji proti sociální demokracii. Dobový národně-sociální tisk ukazoval Židy jako národní i sociální protivníky českého národa, jako parazity, kteří lstivě podkopávají národní jednotu a stojí za zrádnou sociální demokracií. To vše je dokumentováno na hojných citátech. Autorka se zabývá také antisemitismem realistů a sociálních demokratů, tedy politických směrů, které na přelomu století stály v opozici proti antisemitským politickým stranám. Obdobně zkoumá také sebestylizaci českožidovského hnutí a jeho koncepci českých národních dějin, která měla působit proti negativním protižidovským stereotypům v české společnosti a motivovat židovské obyvatelstvo k příklonu k českému národu. Tento českožidovský stereotyp se však - jak Soukupová ukazuje - stále více formoval v reakci na nárůst soudobého českého antisemitismu, jehož vzestup podkopával sebejistotu českých asimilantů. (Českožidovské listy a později další židovské tiskoviny si opakovaně stěžovaly na vylučování Židů z českých spolků a národních podniků.)

Je třeba poznamenat, že autorku do značné míry omezuje velká závislost na relativně úzkém výběru dobového tisku: například lze jen stěží analyzovat komplexitu názorů a postojů uvnitř mladočeské strany pouze na základě Národních listů, bez zahrnutí dalších - především regionálních - novin. Omezení také vede k občasným faktografickým chybám. (Např. mladočecha a antiklerikála Jana Klecandu, jednoho z předních představitelů českého antisemitismu v této době, by bezpochyby nepotěšilo označení za redaktora katolického listu. Že autorka označuje marginální Plzeňský věstník, který začal vycházet v roce 1897, za první české antisemitské periodikum, pouze ukazuje, že nezná ostatní antisemitské listy, které mnohdy vycházely již od 80. let 19. století.) Lze také litovat, že Soukupová nezasadila svou analýzu stereotypů jednotlivých proudů české společnosti do širšího kontextu moderního nacionalismu a že neusilovala více o srovnání těchto stereotypů s jinými evropskými národy. I přes některé nedostatky stojí tato bohatě ilustrovaná kniha s řadou citátů bezpochyby za přečtení. Bohužel je na knižním trhu prakticky nedostupná a koluje způsobem nikoli nepodobným samizdatu...

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.