O zlém snu

Dne 21. září uvedl první program ČT volnou adaptaci knihy Evy Erbenové Vyprávěj, mámo, jak to bylo (Sefer 1994) nazvanou O zlém snu. Autor námětu a režisér Pavel Štingl (tvůrce dokumentů Slzy vítězství Albánie, Trojí Zakarpatí atd.) se před několika lety rozhodl vytvořit dokumentární film o osudech Židů za války, jenž by byl určen dětem ve věku kolem deseti let. Bezprostřední inspirací mu byla právě kniha E. Erbenové.

Pavel Štingl charakterizuje svůj snímek jako dokumentární pohádku. Výchozím a základním momentem filmové pohádky je Evina zázračná záchrana z pochodu smrti. Polomrtvou ji našli vesničané z Postřekova, malé vesničky na Domažlicku, jež ve snímku symbolizuje jistotu a přátelskou pospolitost, zkrátka kontrast ke všemu zlému, co Evu potkalo. Zde, už v bezpečí, si Eva píše zápisky pro tatínka, aby věděl, co se s námi dělo, když nás Němci rozdělili.

Hlas malé vypravěčky se prolíná s dokumentárními snímky z předválečné Prahy, s hranými němými výjevy z rodinného života, se snímky z rodinného alba. Stejným způsobem je zachycen další vývoj - deportace, Terezín, transport do Osvětimi. Do válečných dokumentů a dotáček jsou navíc zdařile vkomponovány archivní snímky z českých hraných filmů. Tato část se již od knižní podoby v mnohém liší - je naučnější - a do filmu vstupuje také autorka, dospělá Eva Erbenová, která rekapituluje průběhválky.

Kompoziční zlom (do filmu nastupují barevné záběry) nastává Eviným útěkem z pochodu smrti - vyzáblá holčička se plouží přes zamrzlou pláň, omdlévá vysílením a probouzí se ve světnici, když se nad ní sklánějí vesničanky v pestrých šátcích. Ve srovnání se záběry krojovaných vesničanů a vesničanek, jejich písněmi, zelenými loukami a úrodnými poli se celá Evina válečná anabáze skutečně jeví jako zlý sen. Problém je v tom, že po množství dokumentárních záběrů z válečných bojišť, terezínského ghetta i Osvětimi, po informacích o postupu ruské fronty jako by se kvetoucí Chodsko stalo až příliš jednoduše podanou variantou šťastné skutečnosti; pohádková zkratka o dobru, které zažene zlo, jako by nastala příliš ostře.

Film se tak najednou stává spíše zaslouženým holdem lidem z jedné české vesničky, kteří s nasazením vlastních životů zachránili život židovské holčičce, jejich dobrotě, zakotvenosti v kraji, tradici a víře, než dětem určeným dokumentem o zkáze českých Židů. Jejich osud sice napovídají archivní záběry v první části, o osudu žen z pochodu smrti hovoří Eva Erbenová, ale o jejich nenávratném zmizení z českých měst a vesnic se v závěru dokumentu nemluví.

Film by si nicméně určitě zasloužil, aby byl promítán ve školách při hodinách dějepisu. A jeho bílá místa se pak třeba stanou kladem - impulsem, který probudí dětskou zvědavost a přiměje učitele i žáky, aby se historií židovských spoluobčanů a jejich tragického konce zabývali systematičtěji.

(Zájemci o videokazetu mohou kontaktovat Českou televizi, studio K2, Kavčí hory, 140 70 Praha 4, tel.: 02/61 13 40 66, 61 13 42 07.)

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.