Vysazen na tento ostrov

Devadesáté výročí narození Karla Offera

Neprávem pozapomenutý básník a překladatel Karel Offer, jehož nedožité devadesátiny v těchto dnech vzpomínáme, se narodil 15. června 1909 v židovské rodině v Golčově Jeníkově u Čáslavi. Jeho otec, advokát Samuel Offer, převzal od rodiny Offerů jeden z nejstarších místních obchodů (železářství, na náměstí v domě č. 141), založený již v 18. století. Matka Berta - pocházející z Benešovska - zemřela, když bylo Karlovi necelých sedm let. Ze čtyř jeho sourozenců (tři bratři a sestra) starší bratr Viktor zahynul v Osvětimi, kam byl odeslán v květnu 1944. Sestra Marie a mladší bratr Jan válku přežili, později se usadili v Americe, Jan Offer, jenž v poválečných letech krátce pracoval v Překladatelském oddělení pražského amerického velvyslanectví, tam před několika lety zemřel.

Karel Offer navštěvoval od roku 1921 státní reálné gymnázium v Chrudimi, kde také roku 1929 maturoval. Po maturitě studoval právnickou fakultu Univerzity Karlovy a 1. července 1935 byl promován na doktora práv. Roku 1939, těsně před německou okupací, odešel do Anglie. Po válce působil krátce v Praze jako soudní tlumočník z angličtiny, za čas se však do Anglie vrátil. Žil zde poněkud odtrženě od krajanů (několik let sám na anglickém venkově, jak napsal Václavu Černému) a až na výjimky - jako bylo přátelství s jeníkovským spolužákem, pozdějším exulantem a autorem pozoruhodného Svědectví o pučiOtou Horou - i od českého exilového literárního života. Oženil se s Angličankou a založil rodinu. V Anglii, kde prožil svou druhou polovinu života, zemřel 13. února 1968 na vážnou srdeční chorobu.

Karla Offera můžeme - vedle známějšího Ivana Jelínka, Josefa Lederera či Karla Brušáka - zařadit mezi představitele prvního anglického literárního exilu. Za války a zvláště po ní se prosadil jako překladatel z angličtiny. Překlady anglické poezie uplatňoval v českých exilových novinách a časopisech, zejména v londýnském Čechoslováku a v Čechoslováku v Anglii. Po válce leccos z nich - spolu s dalšími překladateli - publikoval v antologii nové anglické poezie Mezi dvěma plameny (Mladá fronta, 1948). Do angličtiny Offer přeložil Halasovy Staré ženy (Old Women, Editions Poetry, London 1947), později se věnoval překladům pohádek, lidových písní a koled (v Oxford University Press vyšla publikace Twenty Four Czech Folk Carols), vydal také, spolu se vzpomínkou na dětství, zápisy melodií písní věnovaných rodnému kraji (Suite of Boyhood of Bohemia).

Sám sestavil a předmluvou doprovodil antologii Moderní anglická poezie (Nakladatelské Družstvo Máje, 1948), kterou chtěl původně (také prostřednictvím básníka a redaktora Kamila Bednáře, jenž mu pomáhal s výběrem textů) vydat v nakladatelství Václava Petra. Kromě překladů klasika anglické moderny T. S. Eliota a dalších autorů 10. a 20. let v ní dominuje přetlumočení tzv. třicátníků (například Wystan Hugh Auden, Stephen Spender, autor druhé předmluvy); objevné je zprostředkování anglické básnické tvorby vznikající přímo za války, zvláště překlady mladých básníků, kteří padli v boji proti fašismu (Sydney Keyes a Alun Lewis).

Offer pod pseudonymem Karel Sedlák publikoval časopisecky nejenom překlady, ale i vlastní lyriku. Přísný výbor z básní z období 1942-46soustředil do komorní sbírky Deště, kterou stihl pod svým jménem a s citlivými kresbami Václava Bláhy vydat v roce 1949 u Petra. Poetika Offerova básnického knižního debutu byla rozhodně také ovlivněna zkušeností překladatele. Nejen proto do sbírky sourodě vkomponoval tři zpěvné parafráze anglických básníků (J. Joyce, R. Brook a A. Lewis), pracoval zde i s aluzemi na texty anglických básní. Podařilo se mu, poté, co se v něm uprostřed válečných hekatomb probudil básník, podat sugestivní zprávu z tohoto vlhkého ostrova (podle verše Kennetha Allotta původně uvažovaný název pro antologii anglických překladů). V ní se propojila artikulace prožitků jinakosti anglického ostrovního klimatu symbolizovaného živlem vody, tj. všudypřítomným krutým mořem, vlhkostí a dešti, se zpodobením ohně, jejž básník zvolil jako objektivní korelát (Eliot) atmosféry válečné hrůzy a přízračnosti (Viděl jsem ocelové orly nad městem, / jichž křídla řevem roztrhala vzduch, / v zobácích ohně.). Jako kontrast evokoval též zpěvnou melancholii středoevropského podzimního koloritu (A kraj co žhne jak oranžová růže...). Vedle temnou hudbou protknutých básní s apokalyptickými obrazy a metafyzickými přesahy se v Offerově básnické tvorbě objevily i texty, které svou věcností, civilistní motivikou, střízlivou dikcí i volným veršem korespondovaly s poetikou soudobé pražské Skupiny 42.

Básník Karel Offer, pro kterého jednou z hlavních funkcí umění bylo upozorňovat (K. Sedlák: Poznámky o umění a kritice, Čechoslovák 4.12.1942), právě v nich přesně zobrazil konkrétní válečné i těsně poválečné události - nepateticky, ale o to důsažněji vyjádřil hrůzu těch, kteří přežili holocaust.

(Za cenné informace děkuje autor slečně A. Hrdličkové z Golčova Jeníkova. Přivítal by i další, zejména z poválečného období.)

Noc a moře

Tvé obloukové světlo, severní atlantská obloho, v pružinách tmy, tak slavnostní, dřív než se rozední, jak zvony katedrál, jež z dálky hřmí, víc nežli smrt, gracie plaché pln, tvůj uklidňuje pohyb v brázdách vln.

Severní noc nad mořem severním, před věky věčná, stejně jako dnes, svým obloukovým světlem pohřebním obrazce kreslí na vodách, kde děs dvou hlubin, v netušících plavců klam, v přeludy nových břehů promění -

zatím co zuby cení z bezdných tlam hladové, kruté moře severní.

Ze zprávy Daily telegraphu (na Bílou sobotu 1944)

Bylo jí šest, nejvýše sedm roků.

Střelena do prsou padla na hromadu těl, nablízku ženy, asi vlastní matky.

To dítě - píše válečný dopisovatel z jihozápadní Ukrajiny - přijalo smrt klidně a důstojně,

svírajíc v natažené ručce košíček, oděno v sametovou sukénku a doma šité botky.

Návrat

Hle, již jdou zpět, již vracejí se zpět, už rozeznávám jejich plachý krok.

A pod nebem, co hlavy obracejí, jim vanou větrem jejich černé vlasy a písek jak by váhal přijmout jejich stopy

Tak táhnou kolem v houfech jak stíny a podél cest - kolem zmučených nohou - se v prachu jako červi svíjejí vyhřezlé vnitřnosti lidského svědomí.

květen 1945

(Deště, 1949)

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.