Setkání 6. robotného práporu

Dne 19. dubna 1999 se v jídelně ŽO v Maiselově 18 v Praze sešli ke svému 3. celostátnímu setkání senioři českého Výboru tohoto paútvaru Tisova Slovenského štátu, žijící (ještě) na území České republiky.

Název 6. prápor měl na Slovensku čtyřicátých let s vojenstvím pramálo společného. Leda to, že tamní fašistické vládní orgány oblékly v roce 1941 židovské chlapce (ročníky 1918-21) do vyřazených vojenských stejnokrojů, přebarvených ze zelené na tmavou modř, vyzbrojily je krumpáči a lopatami a pod klamným sběrným názvem 6. robotný prápor je zavřely do několika izolovaných táborů nejtěžších nucených prací (kamenolomy, odvodňování bažin ap.) s přísnou rasovou perzekucí, pod ozbrojeným dozorem a tváří v tvář každodenní hrozbě deportace do Polska. Nedlouho po zahájení transportů slovenských Židů do plynových komor byly tábory 6. práporu vyjmuty z vojenské pravomoci a předány k dispozici smutně proslulému Machovu ministerstvu vnitra a Židé odvezeni do sběrných táborů Sereď, Nováky a Vyhne, odkud pak byli mnozí vypraveni dobytčáky via Osvětim. Většímu počtu šestopráporáků se však podařilo z těchto přestupních lágrů utéct, ukrýt se v horách a aktivně se zapojit do Slovenského národního povstání. Po potlačení SNP vojsky SS většina z nich pokračovala v odboji v řadách partyzánských jednotek. Nejznámějším z dlouhé řady mladých židovských hrdinů se stalAlexander (Šaňo) Tannenbaum-Timko, přezdívaný československý Meresjev. Za bojů SNP přišel tento náš nezapomenutelný kamarád o obě nohy a po válce, dekorovaný všemi možnými řády, dosáhl hodnosti generálmajora.

Setkání, jež se vyznačovalo živou diskusí, se zúčastnila i tříčlenná delegace z Bratislavy: předseda slov. Výboru 6. práporu ing. Knežo-Schönbrun, historik dr. L. Zajac a bývalý generální tajemník SBS A. Bachnár seznámili přítomné se stavem jednání s Claims Conference ohledně uznání nároků na odškodné za příkoří v době holocaustu. Jednání ještě nebyla uzavřena. Jednatel pražského Výboru 6. praporu L. Porjes v úvodním projevu připomněl tragické osudy zesnulých přátel, ale i životní úspěchy. Kromě generála Tannenbauma to byl Rafael Friedl, který přežil jako varhaník v katolickém kostele a po válce byl pod jménem Ben Šalom diplomatem na první izraelské ambasádě v Praze, Dezider Galský, jenž na sklonku totality vykonával několik let funkci předsedy federace, nebo Tibor Pivko, který jako architekt dosáhl světového věhlasu.

S osobně laděnou vzpomínkou na slavného architekta T. Pivka vystoupil jeho spolužák a dlouholetý přítel dr. I. Rubík. E. Belas trpce hovořil o překážkách, které uznání nároků bývalých zařazenců 6. praporu kladou do cesty nepřející byrokraté na ministerstvu obrany v Praze. Setkání se zúčastnila i řada čestných hostů v čele s předsedou FŽO ČR dr. Janem Munkem. Místopředsedkyně Sdružení českých židovských odbojářů Pavla Kováčová obohatila program několika židovskými písněmi, které s vervou zahrála na piano. Eva Benešová z organizace Hidden Child hovořila mj. o průběhu jednání ve věci přiznání paragrafu 255 těm, kteří ho dodnes nemají. A historička dr. Zlatica Zudová ujistila shromážděné, že se bude i nadále snažit probojováv jejich oprávněné nároky.

Výbor 6. robotného práporu se stal kolektivním členemSdružení židovských odbojářů při FŽO ČR a na závěr schválili účastníci setkání rezoluci. Vyzývají v ní všechny orgány a organizace FŽO v ČR k ještě aktivnější podpoře při prosazování svých oprávněných požadavků vůči Claims Conference, resp. vůči příslušným orgánům vlády ČR, aby bývalý 6. robotný prapor z dob Tisova štátu byl uznán tím, čím od začátku byl, tj. táborem nucených prací a rasové perzekuce. Celý text rezoluce bude otištěn v příštím čísle Rch.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.