Pogrom zvaný Křišťálová noc

Začátek se odehrál ve dnech 27.29. října 1938, před šedesáti léty, kdy bylo z Německa vypovězeno a za německo-polskou hranici brutálně deportováno více než 17 000 Židů polské státní příslušnosti. Mezi postiženými byli rodiče Herschela Grynszpana, který chtěl odpovědět atentátem na německého velvyslance v Paříži, ale ve skutečnosti smrtelně zranil legačního sekretáře Ernsta Eduarda von Ratha. Jeho smrt 7. listopadu se stala záminkou k říšskému pogromu, zorganizovanému nacistickým mocenským aparátem v noci z 9. na 10. listopadu a oficiálně vydávanému za spontánní výbuch lidového hněvu.

Bilancí říšského pogromu bylo nejméně 267 vypálených nebo jinak zdemolovaných synagog, 7500 vypleněných židovských obchodů a bytů, 91 přímo při pogromu zabitých Židů a 30 000 židovských osob uvězněných v koncentračních táborech Dachau, Buchenwald a Sachsenhausen.

V nacistickém žargonu byl tento pogrom nazván výsměšně Křištálovou nocí, prý podle zvuku rozbíjených skel výkladních skříní židovských obchodů a oken demolovaných bytů a budov. Toto označení bylo nejen cynické, ale i zavádějící, zlehčující přelomový význam událostí, které se tehdy, před šedesáti lety, odehrály na cestě ke konečnému řešení židovské otázky v Německu.

Říšský pogrom radikálně urychlil vyhánění židovského obyvatelstva z Německa a z území, které Německo už tehdy okupovalo. Zatímco během prvních pěti let hitlerovského Německa, do počátku roku 1938, se odtud vystěhovalo 129 tisíc Židů, v následujících dvaceti měsících jich bylo 157 tisíc. Především však byl říšský pogrom využit k uloupení majetku těch Židů, kteří byli tím či oním způsobem donuceni se vystěhovat, i těch, kteří dosud zůstávali. Židovský majetek měl pomoci zvládnout těžkou krizovou situaci německého hospodářství, vyvolanou obrovskými výdaji na zbrojení pro připravované válečné agrese.

Židovskému obyvatelstvu byla okamžitě uložena kontribuce ve výši celé jedné miliardy marek. Avšak to byl jen začátek. Na zasedání Rady pro obranu říše její předseda Hermann Göring prohlásil: Velmi kritická situace říšských financí. Náprava nejprve miliardou uloženou židovstvu a zisky říše při arizaci židovských podniků. A na strategicky významné konferenci říšských ministrů a dalších vedoucích představitelů říšských úřadů, konané bezprostředně po říšském pogromu už 12. listopadu, vydal Göring parolu, že židovská otázka v současnosti je problém především hospodářský. Téhož dne pak vydal nařízení o vyřazení Židů z německého hospodářského života, o totální arizaci židovského majetku. Svou konferenční řeč toho dne ovšem uzavřel slovy: Jestliže se Německá říše dostane do zahraničněpolitického konfliktu, je samozřejmé, že také my v Německu ve zcela první linii budeme myslet na to, abychom uskutečnili velké zúčtování se Židy. Nedlouho poté - v lednu 1939 - Hitler už zcela otevřeně na půdě Říšského sněmu před celým světem prorokoval, že příští světovou válku židovská rasa v Evropě nepřežije.

V době říšského pogromu bylo okupované české pohraničí teprve několik týdnů říšským územím. Kolik tam v té době ještě zbylo židovského obyvatelstva, se nepodařilo přesně zjistit. Podle později vypracované zprávy oficiálního Himmlerova statistika Richarda Korherra tam dne 29. září 1938 žilo celkem 30 000 osob, na které se měly vztahovat norimberské zákony a z nichž bylo 27 000 židovského náboženství. Tento údaj zhruba odpovídá výsledkům sčítání, které se uskutečnilo v roce 1930, a zřejmě i stavu z počátku roku 1938. Ovšem centrálně neevidovaný přesun židovského obyvatelstva, ohroženého henleinovským terorem, do českého vnitrozemí započal už dávno předtím, než se naplnila dennodenně z říše i sudetoněmeckými nacistickými fanatiky hlásaná hrozba: Es kommt der Tag! Když pak počátkem října ten den skutečně přišel, proud židovských uprchlíků a vyhnanců nabyl masového charakteru.

Poslední známý údaj z doby před říšským pogromem vypovídá, že 5. listopadu 1938 bylo v Praze registrováno 6860 osob, které se vystěhovaly z okupovaného území a hlásily se k židovskému náboženství. Pochopitelně ne všichni židovští uprchlíci se uchýlili do Prahy, ne všichni z nich se hlásili k židovskému náboženství a ne všichni se ve svém novém bydlišti úředně přihlásili.

Jestliže tedy přesně nevíme, kolik Židů žilo ještě v okupovaném českém pohraničí ve dnech před Křišťálovou nocí, víme bezpečně, že 17. května 1939 jich tam bylo sečteno - už podle norimberských zákonů - 2649, tedy necelých devět procent původního stavu. Na území Říšské župy Sudety z nich žilo jen 2363.

Jakou úlohu v tomto vývoji měl listopadový říšský pogrom 1938?

Historiografie ještě přesně nespočítala, kolik bylo tehdy v okupovaném českém pohraničí vypleněno, demolováno a vypáleno synagog a jiných židovských bohoslužebných či k charitativním účelům sloužících budov, kolik Židů bylo inzultováno, dehonestováno, uvězněno či posláno do koncentračního tábora. Nepochybné však je, že říšský pogrom v nové, rodící se Říšské župě Sudety se neodehrával v podstatě jiným způsobem než ve starých německých župách - s fanatickými vykonavateli, s masou přihlížejících a minimem zachránců.

Obraťme se k soudobým dokumentům.

O tom, co se tehdy v českém pohraničí odehrávalo, napsal Polední list: Synagogy v Liberci, Opavě a Krnově v plamenech. V Německu vzplály synagogy. Požáry židovských chrámů přeskočily i na okupovaná území. Ve čtvrtek v 1,15 vzplanula židovská synagoga v Liberci a za mnoho hodin, obklopena davy občanů, vyhořela do základů. Plameny stoupaly z požářiště do pozdních hodin nočních a u trosek se vystřídali téměř všichni liberečtí Němci. O 5. hodině ranní ve čtvrtek vzplanula synagoga opavská a ve stejnou dobu i krnovská. Obě lehly popelem.

Německá kronika města Falknova (Sokolov) zaznamenala: Dne 10. listopadu ve 4 hodiny vyrazila najednou nad židovským templem rudá zář. Za chvíli vyšlehly i plameny. Okolní domy ...byly chráněny silnými hasičskými sbory, takže nevyhořely. Na ulicích se v mžiku shromážily tisíce občanů, kteří chtěli být svědky mimořádné podívané. Požár, sycený vyschlým trámovím, pronikl záhy až do kopule chrámu. Ta se asi za 2 hodiny zřítila...

Okresní úřad v Semilech odeslal tuto situační zprávu: Dle spolehlivých důvěrných zpráv jest v posledních dnech prudká kampaň protižidovská v okrese jabloneckém. Tak v samém Jablonci n. Nis. byli dne 10. listopadu 1938 vzati do vazby všichni židé, demolována a zapálena židovská modlitebna a konány průvody demonstrační a v čele průvodu hnán jeden místní žid, jméno nepodařilo se zjistiti, který měl na prsou tabulku s nápisem: Ich bin ein Saujude. (Jsem svinský žid.) Totéž protižidovské počínání bylo ve všech obcích okresu Jablonec n. Nis., v Tanvaldě zatčeno 10 osob židovského vyznání, mezi nimi i ředitel továrny firmy Wolf a Lederer. Taktéž v Liberci byly protižidovské demonstrace a zapálena jejich modlitebna.

Okresní úřad v Lounech ohlásil: Dne 10. t. m. asi v 8 hodin večer přišlo asi 26 židů k naší celní čáře a doprošovalo se ochrany a pomoci. Byli v Chomutově schytáni ordnéry a těmito insultováni, sesměšňováni a biti. Byli seřazeni na náměstí za přihlížení značného počtu obyvatelstva a byli ordnéry nuceni skandovat různé věty, jako na příklad: My jsme židovští prasečníci. My jsme nejšpinavější židé v Chomutově a pod. Seřazeni do skupin byli hnáni poklusem přes město na jeho periferii a první z nich musel nést tabuli s nápisem: Pomsta za Paříž. Byli přinuceni nastoupiti někteří z nich do nákladního auta a byli zavezeni až k celní hranici v Postoloprtech. Zde byli přinuceni, kdož byli mladší 50 let, běžet po čtyřech skoro 1 km po silnici, přičemž byli skopáni a stlučeni.

Četnická stanice Kněževes ohlásila zemskému velitelství: Hlásím: lidé, přijíždějící směrem od Žatce, vyprávějí o týrání židů v Žatci. Židé byli schytáni, postaveni ke zdi a proti nim postaveny kulomety. Stříleno však nebylo. Židovky byly zahnány k uklízení všech místností okresního soudu v Žatci. Jsou dvakrát denně voděni na vycházku, lidé vždy na ně čekají a plivají na ně. Jsou prý voděni na procházku jen proto, aby mohlo být na ně pliváno a mohli být týráni.

Ze zprávy státního policejního úřadu v Terezíně o protižidovských demonstracích v Teplicích-Šanově, Mostě a Duchcově, které se zvrhly i v protičeské a při kterých byly vytloukány obchody a okna, zatýkáni a vězněni Židé, zaslouží zaznamenat i tuto informaci: Pro porušení pořádku byli 4 osnovatelé demonstrací, Amtswalteři SdP, Gestapem zatčeni... Znamená to, že tam místní henleinovští funkcionáři překročili přípustné meze pogromistického řádění a muselo proti nim zakročit gestapo.

Na hranicích okleštěného Československa se tehdy odehrávaly děsivé scény. Židé byli vyháněni a vyváženi bez majetku, často i bez základních osobních dokumentů. Vláda pomnichovské republiky se už před Křišťálovou nocí bránila přílivu židovských uprchlíků, tím více po 10. listopadu. Ministerstvo vnitra vydalo pokyn, aby přes hranici "nebyli propouštěni Židé, kteří nemají v nynějším území Československé republiky domovské právo".

Zpráva četnická pasové kontrolní stanice Milostín, datovaná 12. listopadu, vypovídá za mnohé jiné z jiných míst:

Poledním říšskoněmeckým vlakem byly na stanici dopraveny židovské osoby, které podle pasové kontroly do Československa nepříslušely, a proto jim byl odmítnut vstup. Němečtí finančníci je však přesto z vlaku vysadili. České četnické stanici se však podařilo poslat je večerním vlakem zpět do Německa, ale příštího dne vypovězené Židy mimořádný vlak opět přivezl do Milostína. Českým četníkům se opět ještě téhož dne podařilo se jich zbavit. Příští noci o třetí hodině němečtí železničáři pravidelný vlak do Milostína zastavili už na hraniční čáře na pokraji lesa. Vezl Židy, kteří byli předcházejícího večera vráceni. Židé byli z vlaku vyhnáni, rozprchli se po cestách a přes pole na české území a část jich dne 12. listopadu 1938 ráno přišla do Milostína na nádraží. Mezitím o deváté hodině byl dovezen další transport několika desítek Židů. Byli vráceni spolu s těmi, kteří přišli ze zabraného území ráno, konstatuje zpráva a uzavírá: Vypovězení Židé se všemi prostředky brání návratu do zabraného území, prohlašujíce, že jim tam jde o životy, následkem čehož dochází na nádraží k pohnutým scénám.

Vyhánění židovského obyvatelstva z okupovaného českého pohraničí pokračovalo nepřetržitě a s ním i jeho utrpení na hranicích. Rakovnický okresní hejtman například referoval 5. prosince: V některých obcích, obsazených Německem, byli v sobotu 26. listopadu svoláni Židé na obecní úřady a byli vyzváni, aby do 4 dnů se z Německa vystěhovali. Mnoho Židů pokoušelo se v posledním týdnu o vstup na naše území, byli však vesměs vráceni za hranice.

Do jara 1939 se však přesto - jak jsme již poznali - podařilo Říšské župě Sudety zredukovat původní počet židovského obyvatelstva na necelou desetinu. Jak velká tam zůstala arizační kořist, to už je jiná kapitola.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.