Sdružení rasově pronásledovaných

Před několika týdny vzniklo v Praze Volné sdružení rasově pronásledovaných, které si předsevzalo vyjednat pro všechny Židy s českým občanstvím - pokud se narodili před koncem 2. sv. války a byli pronásledováni na základě aplikace Norimberských rasových zákonů - jistou formu individuálního odškodnění. A to ze strany českého státu. Na toto téma přinášíme rozhovor s Bedřichem Rónou, iniciátorem a mluvčím sdružení.

Proč vzniklo vaše sdružení a co sleduje?

Po podepsání česko-německé deklarace a různých prohlášení z německé strany (zejména v Německu) jsme dospěli k závěru, že Německo nehodlá splnit své závazky vůči pronásledovaným v letech 1938-45 na východ od Odry tak, jak slibovalo v době, kdy se alespoň finančně vyrovnávalo se svými Židy, ba i s těmi, kteří žili mimo komunistické země. Německo v té době odmítalo východní Židy odškodnit s odůvodněním, že nechce finančním přísunem deviz posilovat komunistické země. Tento důvod už pominul. Osm roků naděje je pryč. V česko-německé deklaraci není o nás a individuálním vyrovnání s námi zmínka. Máme zato, že jedině česká vláda nám může alespoň částečně pomoci. Proto vzniklo Memorandum a Volné sdružení rasově pronásledovaných (VSRP).

Týká se VSRP také dalších podobně pronásledovaných, například Romů?

Prakticky jenom Židů. O spolupráci s Romy, kteří byli postiženi podobně, by se dalo uvažovat, ale ke kontaktům zatím nedošlo. Koneckonců, každý se musí starat sám. Nebo alespoň začít.

Mají být odškodněni i Židé, kterým se podařilo emigrovat?

Považuji to za samozřejmé. Vláda by vůbec měla zvážit - pokud by nám ovšem doopravdy chtěla pomoci k spravedlnosti - zda by nebylo vhodné přijmout stejné principy a kritéria, jimiž se řídí odškodnění německých Židů v Německu.

Oč v Memorandu VSRP jde?

V úvodu Memorandum připomíná období 1938-45 a názorně přibližuje Norimberské zákony a jejich aplikaci v Československu. To proto, že ti, kdo budou rozhodovat o naší žádosti odškodnění ze strany české vlády, nemají ve své většině vůbec představu, co to bylo, být Židem během nacistické nadvlády v Evropě. V další části Memorandum zdůvodňuje, proč požadujeme pomoc od české vlády, i když vraždění a pronásledování způsobili Němci.

Jaké pro to máte argumenty?

Protože majetky po osmdesáti tisících českomoravských Židů, jejich domy, zahrady, fabriky, sbírky, nábytek, umělecké předměty, auta, pozemky, chaty atd., ve své většině zůstaly zde v Čechách. Dědicem se stalo Československo, potažmo Česká republika. Domníváme se snad oprávněně, že stačí jen několik promile z hodnoty, která tomuto státu po umučených zůstala, aby z ní mohl alespoň symbolicky odškodnit oběti perzekuce.

Myslíte, že český stát je v nějaké míře zodpovědný za rasové perzekuce?

Němci vraždili, ale nedá se říct, že jim nikdo z Čechů nepomáhal. Byla zde kolaborantská vláda, organizace Vlajka a několik stovek otevřených a anonymních udavačů. To vše ovšem není dostatečný důvod pro náš požadavek.

Rozhodující je, komu zůstaly židovské majetky, zejména nemovitosti. Ty Němci neodvezli, zůstaly zde v Čechách a vlastníkem se stal český stát, nebo jednotlivé obce!

Proto žádáme odškodnění od české vlády a apelujeme na její dobrou vůli.

Stát ale podle zákona dědí majetek každého, kdo nemá právoplatné dědice.

Jsme si vědomi, že český stát není podle žádného zákona povinen nám odškodnění přiznat. Proto Memorandum požaduje přijetí nového zákona. Chceme, aby vznikla nová pravidla hry. Podle zákona 255/46 lze odškodnit vlastně pouze toho, koho nacisté věznili déle než tři měsíce. Pokud byl v koncentráku pouze 85 dnů, tak vlastně ani nebyl pronásledován! Navíc vůbec nelze odškodnit ty, kteří se ukrývali v lesích, ztratili své majetky a nejbližší, museli měnit svou totožnost, emigrovat apod. Zákon o odškodnění některých obětí nacistické perzekuce z r. 1994 měl být pouze jakousi zálohou do té doby, až Německo uzná svou povinnost a vyrovná se s českými oběťmi holocaustu. Také tento zákon je ovšem pouze pro přímé oběti a zanedbává takové okolnosti, jako je ztráta povolání, vzdělání, povinnost nosit hvězdy atd., které jsou v Německu přesně specifikovány pro jejich občany.

Proto požadujeme nový zákon. Brzy, protože zakrátko nebude potřebný, však mi rozumíte. Máme za to, že tak, jak pomáhá stát postiženým povodní, neboť se jedná o spoluobčany, má vyjádřit spoluúčast s námi. My jsme měli velkou povodeň.

Jak si to představujete v praxi? Stát má v současné době hodně problémů...

Máte pravdu, je zde hodně problémů, ale ty jsou nakonec téměř ve všech zemích. Má je Izrael, celá bývalá Jugoslávie, Bulharsko, Albánie, ba i Německo. Každý má své problémy. Přesto si myslíme, že to, co požadujeme v závěru Memoranda, je vlastně zanedbatelný pakatel ve státním rozpočtu. Chceme vylepšit důchody, slevu v dopravě a bezplatnou lázeňskou péči. K tomu jednorázové odškodné - dle uvážení státních úředníků - za ztrátu nejbližších a ztrátu majetků. Prosím vás, kdo nám vůbec může nahradit naše nejbližší. To konečně ani nelze. Jde o symbolické gesto, o které žádáme jako občané této země svou vládu.

Kolik podpisů se vám podařilo k dnešnímu dni shromáždit?

Přibližně 120. Memorandum chtěla podepsat řada lidí, kteří chtěli vyjádřit podporu jeho požadavkům. Takové podpisy však neregistrujeme. Podpis znamená, že se dotyčný připojuje k VSRP a vznáší nárok na odškodnění. Musí to tedy být Žid a český občan, narozený před 5. květnem 1945.

Pokud vám tedy někdo napíše, že se na základě informací obsažených v tomto rozhovoru připojuje ke sdružení, stává se tak jeho členem?

Ano. Jsme ovšem skutečně volné sdružení lidí, kteří to prožili, nemá to žádné IČO ani konto, členské příspěvky se nevybírají.

Komu a kam jste Memorandum poslali?

Memorandum se obrací na prezidenta, premiéra, předsedy obou komor parlamentu, předsedy a místopředsedy parlamentních politických stran. Apeluje původními dopisy na jejich možnosti.

Jaké jsou reakce?

Dostáváme různé odpovědi: zdvořilé, ale nic neříkající, jindy naopak velmi povzbudivé a chápající. Často se v nich mluví o Fondu budoucnosti, který však zřejmě naše problémy neřeší a nevyřeší. Velmi pozitivně odpověděli předseda senátu Petr Pithart a předseda petičního výboruJiří Novák, za sociální demokraty Petra Buzková, a i od pana prezidenta přišel povzbuzující dopis. Pan ministr Pilip se naopak pozastavuje nad sumou, o kterou by přišel stát přiznáním slevy v dopravě. Velmi kladnou odpověď zaslal předseda KSČ Grebeníček, který považuje naše požadavky za oprávněné a vyzval poslance své strany k podpoře. Napsal jsem mu, že by bylo vhodné, kdyby právě jeho strana takový zákon v parlamentu navrhla. Vůbec neodpověděli KDU-ČSL a republikáni.

Naši snahu nepovažuji za beznadějnou.

Rozumím-li vám dobře, mohou skrze vaše sdružení vznést nárok skutečně všichni Židé, tedy i ti, kterým v rámci humanitárního gesta v roce 1995 český stát už jisté peníze vyplatil?

Všichni. Zákon o odškodnění z listopadu 1994 pamatoval jen na vězněné a sirotky. Ani jim však neposkytl kompenzaci za majetkové újmy, povinnost nosit hvězdu, ztrátu povolání, odepřené vzdělání, život v nedůstojných podmínkách atd.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.