Helga Amesbergerová, Katrin Auerová, Brigitte Halbmayrová: Sexualizované násilí

Na českém trhu mohl případný zájemce najít literaturu o ženách v koncentračních táborech až donedávna jen stěží. Chvályhodnou výjimkou byly v tomto ohledu jen sbírky vzpomínek, které vydala Pavla Frýdlová. Specificky ženská zkušenost sexuálního a sexualizovaného násilí je aspektem, který je dodnes v diskuzi opomíjen a ve společnosti patří k tématům tabuizovaným. Tuto mezeru se rozhodlo vyplnit nakladatelství BB/art, a to překladem monografie z pera Helgy Amesberger, Katrin Auer a Brigitte Halbmayer. Autorky jsou socioložky, vědecké pracovnice vídeňského Institut für Konfliktforschung. Jejich kniha po svém publikování vzbudila svou konfliktní tématikou pozornost na vědeckou publikaci neobvyklou, a to i v českém tisku.

Autorky zkoumají otázku, jaké formy a důsledky mělo sexuální násilí páchané na ženách v období nacionálního socialismu. Na straně jedné se zabývají znásilněními ze strany gestapa či dozorců v koncentračních táborech a nucenou prací v táborových bordelech, na straně druhé se tématem jejich výzkumu staly i jevy, jimž dosud nebyla věnována téměř žádná pozornost; veřejně ukazovaná nahota při příjezdu do koncentračního tábora, zbavování tělesného ochlupení a nemožnost zachovat si vlastní intimitu či hygienické návyky. Skutečnost, že tyto jevy mají na oběť traumatizující dopad, byla snad již známá; jaké však byly přesně jejich důsledky, jaké faktory ovlivnily proces traumatizace a v čem spočívá specifičnost ženského pohledu je poprvé zkoumáno právě v knize Sexualizované násilí.

Kniha je přehledně členěná. V první části přinášejí autorky přehled situací, v nichž může dojít ke vzniku traumatu, zabývají se tím, jaký dopad má opakované vystavení stresovým situacím (typické právě pro koncentrační tábory), a na čem může záviset úspěšné vypořádání se s nimi. Autorky se zcela věcně zabývají rovněž funkcí, kterou má znásilňování ve válce; ačkoliv je to (stejně jako celá kniha) obtížná četba, přináší ale nové informace a jako taková je nutná. Většina čtenářů si totiž spojuje znásilnění s pudovostí jeho pachatele; Amesberger a její kolegyně oproti tomu ukazují, že se spíše jedná o atribut upevňování si vlastní moci na těle nepřítele. V tomto oddíle vysvětlují autorky užívané pojmy a také důvody, které je vedly k použití termínu sexualizované násilí: pozorování útoků a ponižování jiných žen totiž může mít obdobný dopad; a právě proto byl použit tento rozšířený pojem, jehož jednotlivé aspekty jsou zkoumány v následujících částech knihy.

Autorky přinášejí přehled všech relevantních oblastí ženských zážitků v nacionálněsocialistických vězeních. Postupují chronologicky (výslechy na gestapu, dopravení do koncentračního tábora) a věnují se jednotlivě konkrétním oblastem ženské tělesnosti: od hygieny přes intimní vztahy až k těhotenství a porodům v táborech. Prostřední dvě kapitoly se věnují přímo sexuálnímu vykořisťování v koncentračních táborech, které je zkoumáno na dvou podrobně pojednaných ukázkových příkladech. Poslední kapitola se věnuje dopadu sexualizovaného násilí na schopnost žít v intimním vztahu / na další intimní vztahy a na mateřství.

Kniha se s přehledem a vcítěním pouští do tématiky dosud naprosto opomíjené, toto důležité téma ovšem nemůže zakrýt některé, podle mého názoru zejména metodické problémy, v přístupu autorek. Pracují s pramennou základnou 42 rozhovorů o životních osudech, které byly v 90. letech 20. století vedeny s rakouskými přeživšími z Ravensbrücku. Tento počet je sám o sobě poměrně chudým východiskem pro zobecnění; další publikovaná či nepublikovaná svědectví navíc autorky použily téměř bez provedení kritiky pramenů a poměrně svévolně. Další problém spatřuji v tom, že nikde v knize není zmíněno, kdo těchto 42 rozhovorů vedl. Je totiž diametrální rozdíl v tom, zda je rozhovor vyhodnocován tím, kdo jej vedl, či někým jiným.

Je rovněž zarážející, že modelovým příkladem vybraným pro ilustraci porodů na půdě koncentračních táborů je příběh Kláry z Terezína, která byla deportována do Osvětimi a Mauthausenu, v Ravensbrücku však nikdy vězněna nebyla. Několik stovek dětí narozených v Ravensbrücku ovšem v knize zmíněno je. Vysvětlení tohoto nesouladu bychom hledali marně; Klařin příběh byl vybrán možná proto, aby bylo jeho výsledky možné zevšeobecnit pro nacionálněsocialistická vězení jako taková. Pokud už se autorky zabývají Klářiným vyprávěním o jejím prvním porodu v Terezíně, pak zde téměř zcela chybí nutné srovnání se zkušenostmi jiných přeživších z Terezína. Při interpretaci rozhovorů rovněž není ani zmíněno, co k tématu mohou říci faktografické dějiny příslušného tábora. Bez těchto porovnání může být velká řada interpretací zavádějících. Autorky se však kontextem zabývají ne vždy a ne vždy systematicky, jak je vidět zejména na jejich poznámkách ke koncentračním táborům zmiňovaným v knize (Terezín, Osvětim, Ravensbrück, Mauthausen). Očekávání kladená na kolektiv autorek jsou vysoká.

Absence porovnání obsahu rozhovoru s jinými prameny je markantní při obou klíčových kapitolách knihy, modelovém příkladu dvou mladých Romek. Obě ženy vykazují znaky hlubokého traumatu. Autorky předvádějí solidní práci při hluboké analýze, v níž detailně zkoumají co zůstává nevyřčeno. Jejich závěr, že obě ženy byly zneužívány k sexuální nucené práci pro SS, je velmi pravděpodobný; na druhé straně připadá historikovi způsob, jakým je toto tvrzení dokazováno, nedostatečný. V tomto bodě by muselo být prokázáno, zda byla osoba, s níž byl veden rozhovor, zneužívána a zda se jednalo o zneužívání systematické - s tím totiž souvisí i způsob a míra traumatizace.

Zde začíná část knihy, v níž už nejde o individuální perspektivu osobního prožitku a především otázku, jak je tento prožitek integrován do vlastní životní historie a jak (ne)bylo možné o utrpěných traumatech komunikovat (s. 170), ale právě o dějiny faktů. Ačkoliv autorky uvádějí, že o to jim primárně nešlo, samy přiznávají, že musíme vyprávění a tvrzení porovnávat s nejnovějším stavem bádání o této době (tamtéž). Toto porovnání je však v rámci jejich výzkumu nedostatečné. A ještě jeden příklad: Autorky mají ambici uvést na pravou míru mýtus o dobrovolném hlášení se do táborových bordelů. Zde by opět bylo vhodné uplatnit v daleko větší míře kritiku pramenů: na jedné straně se autorkám daří názorně ukázat, jak byly vězeňkyně ze strany SS na sexuální nucenou práci zaměstnávány z nevědomosti nebo pod nátlakem, na straně druhé ovšem téměř nekriticky přebírají tvrzení přeživších o nesystematickém verbování různých národností. Přitom je ze seznamů pro přeřazování vězňů jasně patrné, že se téměř výlučně jednalo o ženy z Říše, a jen v malé míře o Polky a Ukrajinky, a nikdy o židovky.

V neposlední řadě, ale to už je poněkud jiná debata, je nápadné, že autorky ve svých teoretických závěrech opakovaně odvozují motivaci pachatelů z dojmů obětí. Přitom naprosto není jisté, zda například příslušníci SS stříhali vězeňkyním vlasy proto, aby je ponížili či obrali o jejich ženskou identitu, nebo zda se - čistě rozumově - jednalo o tehdy běžné hygienické opatření.

Vyjmenované námitky mají význam spíše pro historiky. Přesto jsou zmíněné výhrady dílčími aspekty, které nepříliš ovlivňují celkovou výpovědní hodnotu knihy. Sexualizované násilí se jako první zabývá různými odstíny a dopady, které mělo bytí ženou v koncentračních táborech. Je pozoruhodným výkonem předvést je systematicky a podrobně, a dobře sestavený přehled literatury k tématu sexuálního násilí ve válce a bytí ženou v táboře má navíc právě pro české publikum, kterému není většina těchto děl dostupná v překladu, velký význam. To z knihy činí základní dílo k tématu. Moje doporučení by bylo bezvýhradnější, kdyby byl výzkum proveden pečlivěji. Přesto je kniha prvním orientačním bodem pro všechny zájemce, ať už jimi budou rodinní příslušníci přeživších či historici genderu.

Amesbergerová, Helga; Auerová, Katrin; Halbmayrová, Brigitte. Sexualizované násilí. Ženské zkušenosti z nacistických koncentračních táborů. Praha: BB art, 2005, s. 384.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.