Zákeřná vražda, spáchaná sedmnáctiletým Židem Grünspanem na mladém německém diplomatovi, vyslaneckém radovi první třídy Ernstu von Rathovi, ten strašný a krvavý čin spáchaný v Paříži, za kterým se symbolicky pošklebuje škraboška světového Židovstva, vyvolal v celém světě odpor a v německých župách hořkou nevoli. Tato nevole se večer 9. listopadu změnila ve žhoucí zlost, když postižený, zasažený vražednými židovskými kulkami, navzdory všem snahám lékařů zemřel a když jeho smrt vešla v Říši ve známost. To, že nastřádaný hněv lidu, stále znovu utlumovaný, po strašném konci tohoto nového židovského vražedného činu ve středu večer konečně propukl s plnou silou, odpovídá útrapám, které Německo muselo v nešťastné době snášet od Židovstva, a škodám páchaným po celá desetiletí na majetku všeho německého lidu i nespočetných jednotlivců židovskými darebáky a zločinci.
Nejpřirozenějšími a prvními cíli, proti kterým se obrátil tento spravedlivý a stále znovu podněcovaný hněv v hustě zalidněném župním hlavním městě Bochumi, se staly synagoga ve Wilhelmově ulici se svými věžemi s cibulovitou kopulí, které zde vždy byly trnem v oku, a Židovské kasino ve Wittnerově ulici proti Starému hřbitovu. Rozhořčení soukmenovci zapálili o půlnoci obě budovy a brzy plameny vyšlehly do výšky. Ničily židovské pevnosti, které již německý lid není nadále ochoten strpět. Dílo ohnivé zkázy zuřilo v synagoze až do ranních hodin, kdy se po zničení stropů a vnitřního zařízení zřítila i hlavní kupole.
Již před půlnocí byly zničeny také židovské obchody, nacházející se ve vnitřním městě a v ostatních bochumských čtvrtích. Dosud existující židovské obchody látkami, konfekcí, obuví, šperky, židovská vetešnictví a jiné obchody propadly zkáze. Zlost nad novým a zbabělým vražedným útokem se vybila také v bytech známých Židů nechvalné pověsti demonstracemi, které Židům s konečnou platností ukázaly, že německý lid má již dost jejich přítomnosti a nechce jim nadále dávat právo hostovat na území Říše.
Spontánní protižidovské akce v Bochumu se i při tomto výbuchu rozhořčení a zlosti, zapříčiněném jedině Židy samotnými, obešlo bez osobních útoků. Tato akce ukázala Židům žijícím ještě v Německu a neustále štvoucím proti Němcům, že míra trpělivosti německého lidu již přetekla, že každý židovský zločin proti Němcům a Německu bude mít dopad na Židy samotné a nebude nadále snášen s nemístnou trpělivostí.
Až budou trosky synagogy a židovského kasina odstraněny a poslední nežádoucí Židé opustí naši domovskou půdu, oddechne si i samo město Bochum, protože tím bude ukončena ta kapitola jeho historie, která vypráví o utrpení a nouzi německých soukmenovců způsobených cizí rasou.
Bochumer Anzeiger (Bochumský věstník), 11.11.1938
Převzato z: Stadtarchiv Bochum (ed.): Vom Boykott bis zur Vernichtung, Klartext, Essen 2002, s. 203-205.