Dobré zprávy z Moravy

Začátkem června budou zpřístupněny dvě synagogy

Opravená synagoga v Úsově.

Židovské osídlení Strážnice patří k nejstarším u nás; první písemná zmínka se váže k roku 1447, ale Židé se zde usadili již o století dříve. Zabývali se drobným obchodem a řemesly, pozoruhodná je výsada z konce 16. století na pěstování vinné révy. Měli své rabíny, z nichž nejvýznamnějšími jsou Sabataj ben Meir ha-Kohen, zvaný Šach (1621-1663), a Moses Schreiber, zvaný Chatam Sofer (1762-1839). V polovině 17. století stálo ve Strážnici 59 židovských domů, familiantský zákon omezil počet zdejších rodin na 84. Ze staveb židovské čtvrti se dodnes zachovalo 55 domů, mezi nimi i někdejší špitál a mikve. Se čtvrtí bezprostředně souvisí nový židovský hřbitov (asi z pol. 17. století) s 1500 kamennými náhrobky především z 18. a 1. pol. 19. století, mnohdy se zajímavou reliéfní výzdobou a symbolikou. Jako všude i zde ukončila život obce nacistická perzekuce v letech 2. světové války, jíž padlo za oběť 154 židovských obyvatel ze Strážnice a okolí.

Počátky strážnické synagogy zůstávají zahaleny v temnotách. Nová klasicistní budova (asi z r. 1804) byla vystavěna na pozemku ze tří stran obklopeném hřbitovem, což je u nás ojedinělé. V roce 1870 prošel templ renovací, na niž navázala výmalba klenby a stěn. Bohoslužby se zde konaly až do r. 1941, kdy nacisté interiér vyrabovali a zničili. Až do r. 1991 budova sloužila jako sklad židlí vyrobených místním státním podnikem. Zhruba od té doby po etapách prováděly postupnou obnovu nejprve Židovská obec v Brně, od r. 2004 Federace židovských obcí v ČR.

Strážnická synagoga je samostatně stojící halová budova obdélného půdorysu se sedlovou střechou a průčelním štítem. Vstup vede z malého náměstíčka přes předsíň do sálu, v němž je svatostánek umístěn kolmo na osu, uprostřed delší jihovýchodní strany. Ženská modlitebna se do demolice (došlo k ní z neznámých důvodů za války) nalézala v přízemním traktu podél severozápadní stěny, přičemž ji s hlavním sálem propojovalo pět větších oken. Zrcadlovou klenbu sálu a stěny zdobí působivá geometrizující výmalba s rostlinnými motivy, doplněná hebrejskými liturgickými texty. Z vyvýšeného pódia je přístupný svatostánek, kryjící dřevěnou skříň na Tóry. Symetrický rozvrh vstupního průčelí s jemným členěním ovládá štít s unikátními slunečními hodinami, zakončený kamenným desaterem a náznaky postranních věžiček.

Pohnutý osud

Židovské osídlení v Úsově vzniklo po vypovězení Židů z moravských královských měst, zde z Olomouce a Uničova, v roce 1454, první písemná zpráva se však objevuje až k r. 1564. Počet povolených rodin činil od r. 1726 58, od konce 18. století 111. Od 2. pol. 19. století z Úsova Židé odcházeli za lepšími podmínkami a jejich počet rychle klesal. Tragédii 2. světové války přežil z již jen hrstky židovských obyvatel jediný, básník a spisovatel Vlastimil Artur Polák (1914-90), jehož osud a dílo připomíná skromná pamětní deska na rodném domě.

Pozoruhodný a velmi dobře zachovaný celek představuje v Úsově nová židovská čtvrť, jejíž čtyři uličky vybíhají paprskovitě z konce náměstí (čtvrť byla totiž po dobytí městečka Švédy v r. 1643 přesunuta do nové polohy). Areál čtvrti, lidově nazývané kchila (z hebr. kehila), je jediný v republice, který má dodnes samostatné katastrální území. Z původních 49 domů se zachovalo 35, dosud stojí někdejší obecní dům, škola, špitál a hřbitov s novorománskou obřadní síní a tisícovkou náhrobků (pol. 17. století-30. léta 20. století). Symbolika použitá při výzdobě náhrobků doznává mimořádné zajímavosti kombinací použitých motivů.

Synagoga v Úsově měla pohnutý osud. V poloze nové židovské čtvrti byla vystavěna pravděpodobně v r. 1688; po konfliktu, který v r. 1721 vyvolal přímo v synagoze místní katolický duchovní, musela být na příkaz úřadů pobořena. Bohoslužby se směly konat jen po domech v malých provizorních modlitebnách. Prosby židovské obce o znovuzřízení synagogy vyslyšel až císař Josef II. r. 1783; o rok později byla stavba v klasicistním slohovém pojetí dokončena. V roce 1938, den po křišťálové noci, místní nacisté zdemolovali vnitřní zařízení chrámu. Po válce chrám koupila a adaptovala pro bohoslužebné účely Českobratrská církev evangelická. Počátkem 90. let budovu odkoupila zpět soukromá osoba pro Židovskou obec v Olomouci a ta ji začala po etapách opravovat; v r. 2002 přešlo břímě povinností na Federaci židovských obcí v ČR.

Úsovská synagoga stojí dnes osamoceně přibližně uprostřed někdejšího ghetta. Je to halová stavba s valbovou střechou, členěnou průčelní fasádu završuje kamenné desatero. Portálem se vstupuje do předsíně a odtud po schůdcích dolů do hlavního sálu. V ose východní stěny, přístupná z vyvýšeného pódia, se nalézá schránka na Tóry. Schodiště na ženskou galerii bývalo původně ve hmotě sousedního rabínského domu, po jeho demolici se muselo uvnitř zřídit strmé dřevěné schodiště. Sál zakončují dvě pole českých kleneb, které pokrývá rokoková výmalba s ornamentálním a rostlinným dekorem, motivy váz a praporců a pokračující na stěnách hebrejskými liturgickými texty.

Po patnácti letech

Oprava obou synagog se pro nedostatek prostředků protáhla na téměř 15 let, což mělo své negativní důsledky. Přesto se nakonec podařilo za pomoci obou měst, příslušných okresních a krajských úřadů, ministerstva kultury, NFOH, ČNFB a fondu Hanadiv památky opravit a restaurovat (restaurace vnitřní výmalby je dílem akad. malíře Václava Holoubka). Špatně se sčítají výdaje před 10-15 lety a dnes, ale celkově lze odhadnout, že oprava každé z památek stála asi 10 milionů Kč. Synagogy budou sloužit k muzejním nebo obecně kulturně-společenským účelům. Ve Strážnici ji bude provozovat městské muzeum, v Úsově občanské sdružení Respekt a tolerance, které připravilo stálou muzejní expozici.

Slavnostní zpřístupnění synagogy ve Strážnici, spojené s odhalením desky obětem holocaustu, se uskuteční 5. 6. v 16 hodin. Synagoga v Úsově bude zpřístupněna 8. 6. ve 14 hodin. Návštěvníci jsou srdečně zváni.


Klíčová slova

Sabataj ben Meir ha-Kohen, Šach, Moses Schreiber, Chatam Sofer, Vlastimil Artur Polák