Židovské ghetto je v Hradci Králové doloženo koncem 14. století, mohlo však být i mnohem starší. Roku 1542 bylo židovské obyvatelstvo z města vypovězeno, před polovinou 17. století již existovalo nové osídlení: připomíná se 5-7 rodin (52 osob), rabín, kantor a modlitebna. Roku 1652 byli Židé znovu vypovězeni. V 18. a v 1. polovině 19. století směly ve městě bydlet jen ojedinělé židovské rodiny. Roku 1748 byl ve městě upálen krejčí Jan Pita, vůdce křesťansko-židovské sekty tzv. izraelitů, která působila v okolí Nového Bydžova. Po roce 1848 se zde usazovaly rodiny z okolního venkova. Před druhou světovou válkou bylo napočítáno maximum 493 osob (ve vlastním městě 425 osob, 2 % obyvatelstva). Transporty bylo do nacistických koncentračních táborů odvezeno 159 z nich.