Tobiáš Jakobovitz

1887-1944


jakobovits_1939.jpg

Tobiáš Jakobovitz - fotografie z roku 1939 (Foto: Národní archiv, Policejní ředitelství)

Rabín a učitel náboženství Tobiáš Jakobovitz se narodil 23. listopadu 1887 v tehdejším maďarském Lakompaku (dnešní rakouské město Lackenbach ležící při rakousko-maďarských hranicích zhruba 90 km jižně od Vídně). Narodil se do tradiční rabínské rodiny. Své rabínské vzdělání zahájil na ješivách v Maďarsku, Bratislavě a Berlíně. Do Prahy přišel nejprve na studia: navštěvoval pražské gymnázium ve Štěpánské ulici a po té nastoupil na pražskou německou univerzitu, na které v roce 1920 absolvoval disertací z oboru semitské filologie.

Již od roku 1912 působil v Praze u Židovské obce: začínal jako asistent knihovníka a od roku 1922 působil již jako její vedoucí. Na tomto místě setrval až do jejího uzavření v roce 1939. V roce 1922 také získal československé státní občanství a natrvalo se v Praze usadil. Ve stejném roce se také oženil s Bertou, rozenou Petuchowski. V roce 1924 se jim narodil první syn Josef a o dva roky později druhý syn Manfred. Paralelně s prací knihovníka vykonával i povolání rabína (do roku 1928 v Michli a od roku 1930 v Uhlířských Janovicích) a zároveň také působí jako učitel náboženství na německých židovských školách. Po nacistické okupaci v roce 1939 byla knihovna zrušena, nicméně Jakobovitz zůstal zaměstnancem židovské obce, věnoval se své badatelské práci a pracoval jako archivář. Zanechal po sobě rozsáhlé historické dílo, v němž se věnoval historii českého židovského osídlení, dějinám knihovny židovské obce. Ve 30. letech také hojně publikoval ve Věstníku židovské obce náboženské v Praze. Zabýval se studiem významných osobností židovských dějin, rodinných historií i historií židovských památek.

Ačkoliv měl možnost opustit republiku, zůstal. Do Palestiny vypravil pouze své dva syny. V Praze nejspíš zůstal proto, aby se mohl podílet na záchraně židovského kulturního dědictví, které se v muzeu začalo shromažďovat, jak řekl Leo Pavlát: Podobně jako zakladatel židovského muzea. Salomon Hugo Lieben, i Tobiáš Jakobovits považoval záchranu židovského kulturního dědictví za své poslání, jemuž přikládal větší význam než záchraně vlastního života. 1 V roce 1942 byl přizván na jednání o založení Ústředního židovského muzea v Praze, ve kterém se podílel na katalogizaci konfiskovaných a svezených knih a zároveň zastával funkci vědeckého vedoucího muzea. V roce 1942 zorganizoval první výstavu tohoto muzea, která se věnovala hebrejským rukopisům a tiskům. V muzeu neúnavně pracoval až do konce října 1944, kdy byl zařazen spolu se svou manželkou do transportu Eu. Ten byl vypraven z Prahy přímo do Osvětimi, kde byli oba manželé zavražděni.

Do roku 1938 Tobiáš Jakobovitz bydlel ve třetím patře budovy židovské školy v Jáchymově ulici , od roku 1939 zde pracoval. Pamětní deska v budově v Jáchymově ulici byla odhalena 17. června 1997 u příležitosti 110. narozenin této významné osobnosti.

Poznámky

1:

PAVLÁT, L. Památce Tobiáše Jakobovitse. Roš chodeš, 1997, č. 7. s. 16.

Literatura:

Bušek, Michal. Naděje je na další stránce. 100 let knihovny Židovského muzea v Praze. Praha: Židovské muzeum v Praze, 2007.
Pavlát, Leo. Památce Tobiáše Jakobovitse. Praha: Židovská náboženská obec v Praze, 1997, in: Roš Chodeš, sv. 1997, č. 7.

 

Viz též:

Leo Pavlát: Památce Tobiáše Jakobovitse.
Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.