Stella Bergerová-Fischlová


Narodila se 8. října 1914 v Uherském Hradišti. Sama svoji rodinu líčí takto: Jsem rozená Bergerová. Mí rodiče byli zámožní. Měli v Uherském Hradišti veliký obchod s textilem a zaměstnávali mimo jiné i dva cestující, kteří jezdili se vzorky od vesnice k vesnici až na Slovensko. Krám byl v domě, kde bydleli babička s dědečkem, naši a tatínkův bratr se ženou. Všichni od rána do večera pracovali v obchodě, zatímco o nás se staraly 'slečny'. 1 Stellina matka byla rozená Jelínková a pocházela z rodiny, které patřil známý lihovar. Rodiče byli sionisty a Stella se sestrou byla činná v mládežnické organizaci Makabi ha-caír

Stella se stala učitelkou a s největší pravděpodobností začala učit ve školním roce 1934/35 v židovské škole v Jáchymově ulici v Praze. Mezi její žáky patřil i Petr Ginz. V roce 1938 se ještě před emigrací po čtyřleté známosti vdala za spisovatele Viktora Fischla, který také, stejně jako ona, patřil mezi sionisty. Tento významný český spisovatel byl redaktorem Židovských zpráv a členem Židovské strany. Stella se se svým budoucím manželem seznámila v sionistické kavárně Aschermann, do té doby jej znala pouze jako novináře a spisovatele. Viktor Fischl jejich vztah, respektive setkání líčí následovně: Na Vaši otázku Vám dám jen takovou odpověď trochu kompromisní. Je sice pravda, že nás pomohla sblížit skutečnost, že jsme oba byli od mládí sionisté, to však byl jen takový společný jmenovatel, a cosi mi říká, že by se to bylo stalo, i kdyby Herzl nebyl ještě sionismu vymyslel. Víc než to. Jsem jist, že kdybychom se nebyli setkali tehdy před sedmdesáti lety, nýbrž až teď, stalo by se přesně totéž. 2

Stella později za zárodek svého aktivního sionismu označila jednu historku ze začátku své školní docházky: Viktor: 'Stella byla holčička - prototyp vrtulníku. Nosila obrovskou mašli, která se nad ní vznášela jako vrtule helikoptéry.' - Stella: 'Moje mladší sestra Dita tolik kudrnatých vlásků jako já neměla, a tak vždycky plakala, protože si přála mít taky mašli. Maminka dbala na to, abychom chodily krásně oblékané. Přesto se mi stalo hned v první třídě, že mě na začátku školního roku posadili k nějaké umouněné šmudle, která mě přivítala slovy: 'Ty smradlavá Židovko'. Na tenhle začátek ve škole nikdy nezapomenu. A možná tam někde jsou kořeny mého aktivního sionismu.' 3 Pocházela z rodiny, která sice nebyla pobožná, ale židovství udržovala: Naši nebyli pobožní, ale chtěli zůstat Židy, a proto jsme slavili všechny židovské svátky, učili nás znát jejich historické kořeny. Pamatuji si, jak maminka dbala na to, abychom se před spaním s mou mladší sestrou Ditou vždycky modlily. Nejdřív česky: Andělíčku, můj strážníčku! Pak hebrejsky: Šemá Jisroil adonaj elohejnu, adonaj echad… 4 

Viktor odešel do emigrace čtrnáct dní po Hitlerově vpádu do Prahy, Stella jej těsně před vypuknutím války do Londýna následovala. Obdařena zručností a vynalézavostí, dokázala s sebou převést tváří tvář šířícímu se hnědému moru dokonce i bytové vybavení, a tak se stali Fischlovi snad jedinými emigranty, kteří byli v Londýně od počátku zařízeni. 5 Viktor na toto období vzpomíná následujícím způsobem: Brzy ale bylo zřejmé, že vypukne válka, a tak jsem Stelle denně z Londýna telefonoval, aby uspíšila odjezd. A víte, co ona mi na to říkala? 'Ještě nemůžu. Mám záclony v čistírně.' Nevěřil jsem svým uším a říkal si: 'Propánaboha, s čím jsem se to oženil?!' Jenže Stella už je taková. Přivezla totiž s sebou z Prahy do Anglie všechen nábytek… 6 Stella pak dodává: Strýček z Hradiště, odkud pocházím, mi pomohl podplatit Němce - dala jsem jim všechny peníze, o které bychom pak stejně byli přišli. 7 Viktorovi se Stellu podařilo zachránit díky jeho stykům se sionistickou organizací, které navázal hned po příjezdu do Londýna, a tak mohl Stellino jméno přidat na seznam sedmdesáti nejohroženějších Židů, pro které se sháněla víza přednostně.

Po válce se manželé vrátili do Československa, ale v roce 1949 jej znovu ilegálně opustili společně se svými dvěma syny. Odjeli do Izraele, kde si pak změnili jméno na Daganovi. Stella byla manželovi oporou až do své smrti, vedla diplomatickou domácnost, starala se o děti a ke konci pomáhala manželovi s úpravou rukopisů. Od svých synů se dočkali čtyř vnoučat. Viktor svojí ženu přežil.

Poznámky

1:

EMINGEROVÁ, D. Ještě nemůžu, mám záclony v čistírně..., citováno dle: www.cs-magazin.com/index.php?a=a2004111029, 30. 11. 2016

2:

Kaďůrková, Milada. Setkání s Viktorem Fischlem. Praha: Mladá fronta, 2002, s. 157..

3:

EMINGEROVÁ, D. Ještě nemůžu, mám záclony v čistírně....

4:

EMINGEROVÁ, D. Ještě nemůžu, mám záclony v čistírně....

5:

Kaďůrková, Milada. Setkání s Viktorem Fischlem. Praha: Mladá fronta, 2002, s. 157..

6:

EMINGEROVÁ, D. Ještě nemůžu, mám záclony v čistírně....

7:

EMINGEROVÁ, D. Ještě nemůžu, mám záclony v čistírně...

Prameny a literatura:

  • Kaďůrková, Milada. Setkání s Viktorem Fischlem. Praha: Mladá fronta, 2002, s. 157.
Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.