Jiří Langer

1894-1943

Jiří Langer, který  se narodil 7. dubna 1894 v Praze, patří mezi významné prozaiky, publicisty a překladatele. Byl trojjazyčným autorem – psal hebrejsky, německy i česky. Nejvíce se proslavil sbírkou chasidských příběhů Devět bran.

Jiri_Langer.jpg
Jiří Langer (zdroj: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Jiri_Langer.jpg)


Pocházel z české středostavovské asimilované židovské rodiny, jeho starším bratrem byl spisovatel a lékař František Langer. Jejich otec, Maxmilian Langer, patřil mezi zakladatele Svazu Čechů-Židů a byl členem Sokola. Jiří měl ještě jednoho staršího bratra Josefa.1 František Langer uprchl včas do Francie a do Anglie (zemřel v roce 1965) a Josef spáchal sebevraždu po příchodu nacistů. Rodiče se začátku druhé světové války nedožili.

Jiří se plavil v roce 1939 po Dunaji ze Slovenska na lodi, která v zimě zamrzla v dunajské deltě. Uprchlíci byli z lodi vysvobozeni teprve v únoru 1940 a dopraveni přes Cařihrad do Palestiny. Langer na lodi onemocněl zánětem ledvin, v jehož následku zemřel 12. března 1943 v Tel Avivu.2

Před první světovou válkou se vypravil do Haliče, do městečka Belz na dnešní Ukrajině, kde se seznámil s chasidským učením, které si pak přinesl do Prahy. Rodina jej přijala s jistým rozčarováním a spolu s ní i pražská společnost. Bratr František mu pomohl vyhnout se vojenské službě, když jej jako lékař prohlásil za duševně chorého. Jiří Langer osciloval svým způsobem života mezi chasidy a pražskou asimilací. Ortodoxní zvyky, které si přivezl z Belzu, nebyly a ani nemohly být pochopeny zajištěnou obchodnickou rodinou, ze které Langer pocházel a která žila konformním způsobem života. Langrův ortodoxní způsob života se po roce 1920 začal umírňovat. V té době se Langer začal zajímat také o Freudovu psychoanalýzu. Během svých pražských pobytů se pohyboval ve společnosti Franze Kafky a Maxe Broda – Max Brod se později ujal Langrovy písemné pozůstalosti.

V roce 1923 vyšla v Praze jeho německy psaná kniha Erotika Kabaly, v roce 1929 sbírka hebrejských básní Básně a písně přátelství, v roce 1938 kniha Talmud – ukázky a dějiny, která vyšla nákladem Svazu Čechů-Židů. V témže roce byla vydána i antologie hebrejského básnictví X.-XIX. století Zpěvy zavržených. V roce 1937 vyšla jeho nejznámější kniha “Devět bran” - jednotlivé legendy z cyklu vycházely od roku 1935 v Židovském kalendáři.3

Na pražské náboženské židovské škole vyučoval od března 1922 až do května 1935, kdy jej v září vystřídal Jakub Rand. Langer vyučoval česky a spolu s ním na škole vyučoval i Karel Munk či Bedřich Knöpfelmacher, jenž byl zároveň kazatelem v českém jazyce. Své působení ve škole ukončil Jiří Langer na základě sporu se židovskou obcí a stížností rodičů, jak se zachovaly v protokolech schůzí reprezentace. Rodiče si převážně stěžují na Langerovu nedochvilnost, na tělesné tresty, které používá, že s dětmi nejedná na úrovni a byl hrubý i na rodiče, kteří si mu přišli osobně stěžovat. Disciplinární řízení s ním bylo zahájeno koncem března 1933, v červnu téhož roku pozastaveno, ale již v červnu dalšího roku bylo obnoveno. Langer nakonec sám požádal o roční neplacenou dovolenou a na jeho místo byl po konkurzu přijat ve školním roce 1935/36 jako učitel náboženství již výše zmíněný Jakub Rand.4
František Langer shrnul bratrovo učitelské působení na náboženské škole ve své předmluvě k Jiřího knize Devět bran následujícími slovy: Jeho práce mu nevadila a jeho zbožnost a učenecké pověst mu pomohly, že byl ředitelstvím pražské židovské školy jmenován na ní učitelem, hlavně k velké radosti otcově, že konečně také tento syn má stálé zaměstnání. U svých žáků byl prý učitelem velmi oblíbeným, protože byl k nim shovívavý a vždy plný humoru. Zato méně byl oblíben u představenstva školy, protože byl velmi neúřední a nedochvilný, jeho hodiny nikdy nezačínaly přesně, a když ho něco plně zaujalo v jeho soukromé práci, nepřišel vyučovat třebas několik dní. Měl proto s představenými časté spory, několikrát dostal výpověď a stejněkrát byl zase vzat na milost.5

Poznámky

1:

Fischl, Viktor. Bratří Langrové. Praha: Federace židovských obcí v ČR, 1993, in: Židovská ročenka, sv. 5753, č. 1992-1993, s. 211-216..

2:

Pěkný, Tomáš. Jiří Langer. Praha: Federace židovských obcí v ČR, 1993, in: Židovská ročenka, sv. 5753, č. 1992-1993, s. 224-239..

3:

Kafka, František. Pražský mládenec mezi chasidy. Praha: Rada židovských náboženských obcí, 1968, in: Židovská ročenka, s. 53-63..

4:

Čapková, Kateřina. Chasid učitelem náboženství v Praze. Praha: Federace židovských obcí v ČR, 2001, in: Židovská ročenka, sv. 5761, č. 2000-2001, s. 159-167..

5:

Langer, František. Můj bratr Jiří. Praha: Sefer, 1996, in: Devět Bran..

Prameny a literatura:

Fischl, Viktor. Bratří Langrové. Praha: Federace židovských obcí v ČR, 1993, in: Židovská ročenka, sv. 5753, č. 1992-1993, s. 211-216.
Pěkný, Tomáš. Jiří Langer. Praha: Federace židovských obcí v ČR, 1993, in: Židovská ročenka, sv. 5753, č. 1992-1993, s. 224-239.
Kafka, František. Pražský mládenec mezi chasidy. Praha: Rada židovských náboženských obcí, 1968, in: Židovská ročenka, s. 53-63.
Čapková, Kateřina. Chasid učitelem náboženství v Praze. Praha: Federace židovských obcí v ČR, 2001, in: Židovská ročenka, sv. 5761, č. 2000-2001, s. 159-167.
Langer, František. Můj bratr Jiří. Praha: Sefer, 1996, in: Devět Bran.
Forst, Vladimír; HOMOLOVÁ, Květa; KUSÁKOVÁ, Lenka. Lexikon české literatury II/2. Praha: Academia, 1993.


 
Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.