Adolf Hitler

1889 - 1945

Adolf Hitler se narodil v Braunau v Rakousku a pocházel z rodiny celního úředníka. Po vystudování reálky se v roce 1907 marně ucházel o přijetí na vídeňskou Akademii výtvarných umění. V roce 1903 mu zemřel otec a 1907 matka. Hitler se posléze odstěhoval do Vídně, kde zpočátku čerpal ze sirotčího důchodu a později několik let žil mezi vídeňskou chudinou a živil se prodejem drobných maleb. V roce 1913 se přestěhoval do Mnichova a na počátku první světové války se jako dobrovolník přihlásil do německé armády. Válku strávil na frontě v Belgii, získal hodnost svobodníka a vyznamenání za statečnost. V říjnu 1918 po plynovém útoku přechodně oslepnul a v lazaretu se dozvěděl o německé kapitulaci. Později Hitler tvrdil, že se v této chvíli rozhodl stát se politikem a bojovat proti Židům, jež z porážky Německa vinil.

Po návratu do Mnichova se Hitler v roce 1919 připojil k jedné z mnoha krajně pravicových antisemitských skupin, k Německé dělnické straně (Deutsche Arbeiterpartei), jež v roce 1920 přejmenovala na Národně-socialistickou německou dělnickou stranu (Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei, NSDAP). V programu z roku 1920 žádala tato strana mj. omezení občanských práv Židů. Hitler se brzy stal hlavním stranickým řečníkem a v roce 1921 předsedou strany s neomezenou pravomocí. Jeho pokus o převrat v Mnichově v roce 1923 byl zastaven a Hitler byl odsouzen na pět let vězení. Během pobytu ve - velmi mírném - vězení v Landsbergu sepsal první svazek svého základního politického díla Mein Kampf (Můj boj). Do něj vtělil svůj silný rasový antisemitismus a představu o potřebě znovuzískání životního prostoru (Lebensraumu) pro německý národ.

(Foto: National Archives, courtesy of USHMM Photo Archives.)

Po nezdařeném puči se Hitler rozhodl využít k získání moci prostředky parlamentní demokracie. Když se poprvé NSDAP v roce 1928 účastnila voleb do Reichstagu (Říšský sněm, německý parlament), získala pouhých 2,8 % hlasů, o dva roky později - v době hospodářské krize - to však již bylo 18,3 %. V roce 1932 se Hitler ucházel o úřad říšského prezidenta, sice prohrál, ale dostal celkem 36,8 % hlasů. Největší volební úspěch - 37,3 % - získala NSDAP v červenci 1932, ale v listopadu téhož roku již její volební podíl klesl na 33,1 %.

30. ledna 1933 jmenoval Adolfa Hitlera říšský prezident Paul von Hindenburg říšským kancléřem. Ačkoli měla NSDAP v této vládě pouze tři z jedenácti ministrů, podařilo se jí terorem a šikovnou politikou zničit zbytky německé demokracie a nastolit diktuturu. [viz kapitolu Konec německé demokracie]. Po smrti prezidenta Hindenburga (v srpnu 1934) spojil Hitler funkci hlavy státu a premiéra a přidělil si titul vůdce a říšský kancléř.

Hitler, přestože byl přesvědčený a radikální antisemita, se stavěl proti spontánnímu pronásledování Židů a prosazoval jejich programové odstranění ze společnosti. Ačkoli z politických a hospodářských důvodů uskutečňování protižidovské politiky omezoval či odkládal, není pochyb o tom, že byl vůdčí silou v jejím prosazování. V roce 1935 nechal urychleně vypracovat a schválit norimberské zákony, které se staly právní základnou pro vyřazování Židů z německé společnosti. S přípravou na dobyvačnou válku začal Hitler prorokovat zničení židovské rasy. Poprvé tak učinil při projevu 30. ledna 1939 před Reichstagem, kde prorokoval, že pokud dožene mezinárodní finanční kapitál evropské národy do nové války, jejím výsledkem bude zničení židovské rasy v Evropě. Podobné samosplňující se věštby opakoval Hitler na veřejnosti během následujících let ještě několikrát.

Agresivní válku ve skutečnosti rozpoutal Adolf Hitler a nacistické Německo. Rychlé vítězství nad Polskem a úspěšná invaze do západní Evropy podporovala představu o blížícím se absolutním vítěství Německa. To měl přinést útok na Sovětský svaz. Jako součást války pojímal Hitler také definitivní odstranění Židů z Evropy.

Ačkoli neexistuje žádný písemný Hitlerův rozkaz ke genocidě Židů a dalších skupin obyvatelstva, je zřejmé, že Hitler o ní nejen věděl, ale že ji také schvaloval. Je pravděpodobné, že právě Hitler měl na vyostřování protižidovské politiky velký vliv. Na Hitlerův příkaz byl také zahájen program tzv. euthanázie - systematické vraždění pacientů v německých ústavech. Vítězství nad židovskou rasou považoval Hitler za nutnou součást války, boje za nastolení panství německé rasy v Evropě. Ještě 29. dubna 1945, den předtím než spáchal v Berlíně sebevraždu, vyzýval ve svém "politickém testamentu" k nesmiřitelnému boji proti mezinárodnímu židovstvu.

  • Literatura:

  • Hamannová, Brigitte. Hitlerova Vídeň. Diktátorova učednická léta. Praha: Prostor, 1999, s. 511.

  • Jäckel, Eberhard. Hitlerův světový názor. Projekt jedné vlády. Praha - Litomyšl: Paseka, 1999, s. 156.

  • Kershaw, Ian. Hitlerův mýtus. Image a skutečnost v Třetí říši. Praha: Iris, 1992, s. 287.

  • Kershaw, Ian. Hitler, 1889-1936. Hubris. London: Allen Lane - Penguin Press, 1998, s. 845.

  • Fest, Joachim C. Hitler. Eine Biographie. Frankfurt am Main: Ullstein, 1987.

  • Bullock, Alan. Hitler and Stalin. Parallel Lives. London: Fontana Press, 1993, s. 1081.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.