Nouze o místo

K nejtíživějším stránkám života v ghettu patřil naprostý nedostatek místa k ubytování. Před válkou žilo v Terezíně včetně vojenské posádky asi 7000 osob. Když ale v září 1942 dosáhl počet vězňů ghetta nejvyšší úrovně, tísnilo se uvnitř jeho hradeb na 58500 mužů, žen a dětí. Prostor určený dříve pro jednu osobu tak musel stačit pro více než osminásobek. Průměrná ubytovací plocha pro jednoho vězně tehdy činila 1,6 čtverečního metru. Ještě v březnu 1943 pak jen něco více než 2 čtvereční metry.

Pro ubytování vězňů byly využívány bývalé kasárny (jen v samotných Sudetských kasárnách bylo ubytováno více vězňů, než bylo civilních obyvatel města před válkou), obytné domy civilních obyvatel, kteří museli město do poloviny roku 1942 opustit, nově postavené dřevěné baráky, ale také celá řada nouzových míst - kůlny na dvorcích, části kasemat a především půdní prostory různých objektů. Např. v říjnu 1942 živořilo na půdách 6034 osob.

Takovéto podmínky pro ubytování s sebou ovšem přinášely zásadní hygienické problémy, spojené s nejzákladnějšími životními potřebami. Zejména v prvním období existence ghetta byly ještě násobeny zoufalým nedostatkem vody. Těžkou situaci vězněných komandantura ještě umocňovala opakovanými zákazy svícení jako krutým kolektivním trestem za nepatrné přestupky.

Nikdy nekončící boj s obtížným hmyzem, infekční nemoci, ale i psychická trýzeň z neexistence soukromí tvořily neodmyslitelnou součást všedních dnů života v ghettu.

Ubikace v Hannoverských kasárnách
Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.