Pronásledování německých Židů po převzetí moci nacisty

Zhruba 500 tisíc Židů žijících v Německu (téměř 0,77 % obyvatel) mělo brzy pocítit sílu nacistického antisemitismu. Nástupem Adolfa Hitlera a NSDAP k moci začal proces vyčleňování Židů z německé společnosti, jejich šikanování a pronásledování. Tento proces, i když byl z taktických a mezinárodně-politických důvodů v některých obdobích zpomalován, od počátku směřoval k likvidaci Židů.

Okamžitě po převzetí moci nacisty začalo spontánní pronásledování, především ze strany jednotek SA, které na různých místech zastrašovaly, terorizovaly a fyzicky napadaly židovské obyvatele. První Židé (především přistěhovalci z východní Evropy) byli posíláni do koncentračních táborů. Od prvních dnů nového režimu začala být vydávána různá nařízení vztahující se na Židy, omezující výkon jejich povolání, vstup do veřejných zařízení atd. Mnoho z těchto nařízení bylo vydáváno místními úřady, četné německé obce vyvěšovaly značky zakazující Židům vstup na své území.

Jedním z hlavních požadavků všech antisemitských programů bylo vytlačení Židů z hospodářského života. Nacistický režim na 1. dubna 1933 vyhlásil bojkot židovských obchodníků, živnostníků, právníků a lékařů doprovázený intenzivní antisemitskou propagandou, podle níž měl být bojkot pouhou odvetou za nepřátelské vystupování zahraničních Židů proti novému německému režimu. Na jeho dodržování dohlíželi a vynucovali je příslušníci SA a SS. 4. dubna byl bojkot oficiálně ukončen s tím, že splnil svůj účel. Po první revoluční fázi pronásledování Židů a jejich vytlačování z německého hospodářství zvolili nacisté z obav o způsobené hospodářské ztráty opatrnější postup a spontánní opatření proti Židům do jisté míry omezovali. Přesto se proces hospodářského a společenského vyčleňování Židů nikdy nezastavil a byl pouze podle okolností zrychlován či zpomalován.

Členové SA provádějí bojkot židovských obchodů. (Foto: National Archives, courtesy of USHMM Photo Archives)

Okamžitě po převratu byli umělci, vědci a další významné osobnosti veřejného života židovského původu vytlačováni ze svých funkcí. Mnoho z nich zvolilo raději emigraci. Nejznámějším příkladem je fyzik Albert Einstein, tvůrce teorie relativity, který emigroval do USA.

Začalo také systematické vytlačování Židů z dalších profesí - mnoho právníků, lékařů či univerzitních učitelů muselo opustit své zaměstnání. 7. dubna 1933 byl vydán zákon o obnovení úřednického stavu (Gesetz zur Wiederherstellung des Berufsbeamtentums), který umožňoval propuštění neárijských, komunistických a dalších pro nacisty nespolehlivých úředníků. Odstranění Židů ze státní správy bylo bezpochyby hlavním cílem zákona, a tak na jeho základě propuštěno několik tisíc neárijských zaměstnanců.

Po celou dobu od převzetí moci nacisty bylo německé obyvatelstvo vystaveno dlouhodobé a neutuchající antisemitské kampani. Němci měli být přesvědčeni, že za porážku Německa a jeho ponížení po první světové válce může světové židovstvo a že pouze očištěním od Židů může Německo dosáhnout nového rozkvětu. Zároveň nacistická propaganda tvrdila, že je třeba dbát na rasovou čistotu a zabránit míšení údajně nadřazené německé rasy s jinými, především s rasou židovskou. Nacistický gauleiter (župní vůdce) Julius Streicher vydával již od roku 1923 silně antisemitský časopis Der Stürmer, v němž byla brutální protižidovská propaganda doplňována silně pornografickými prvky. Antisemitismus a rasismus se stal běžnou součástí nejen veřejných kampaní, ale též školní výuky. Extrémním příkladem antisemitské propagandy pro mládež byla učebnice vydaná Stürmerem nazvaná Giftpilz (Jedovatá houba), v níž je dětem pomocí ilustrací a názorných příběhů vysvětlován nebezpečný charakter Židů.

Norimberské zákony

15. září 1935 - během každoročního stranického sjezdu NSDAP v Norimberku - byly vydány tzv. norimberské zákony, které se staly právním základem pro vyloučení Židů z veřejného života v Německu. Zákonem o říšském občanství bylo ustanoveno, že říšskými občany mohou být pouze arijští Němci nebo osoby spřízněné krve, zatímco Židé se stali pouze druhořadými státními příslušníky. Zákon na ochranu německé krve a německé cti zakazoval uzavírání sňatků a nemanželský styk mezi Židy a Němci, zaměstnávání německých služebných mladších 45 let v židovských domácnostech a vyvěšování německých vlajek Židy. Třetí zákon zapovídal Židům vyvěšování říšských barev (vlajek).

Již od prvních protižidovských opatření v roce 1933 se nacistická byrokracie potýkala s otázkou, kdo a na základě jakých kritérií má být považován za Žida. Významná byla proto především definice Žida užitá v prováděcích nařízeních k norimberským zákonům. Kdo měl alespoň tři prarodiče židovského vyznání, byl považován za plného Žida. Lidé s jedním nebo dvěma židovskými prarodiči byli považováni za tzv. židovské míšence I. nebo II. stupně. Příšlušnost do určité kategorie podle norimberských zákonů později rozhodovala o zařazení do transportů do koncentračních táborů.

I přes nedemokratický charakter nacistického režimu a vydání norimberských zákonů se v Německu v roce 1936 konaly zimní a letní olympijské hry. Nacisté využili této příležitosti jako propagační akce režimu. Z taktických důvodů byly po dobu konání olympijských her v místech jejich konání odstraněny protižidovské slogany a zakázán prodej ostře antisemitského časopisu Der Stürmer.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.