Německá agrese proti Polsku

1. září 1939 vtrhla německá armáda na základě nepravdivé záminky na polské území. Byl tak odstartován válečný konflikt, na nějž se nacistické vedení připravovalo již od získání moci v roce 1933. Teprve tato očistná válka měla umožnit vybudování nové německé říše a získání životního prostoru pro německý národ. Válka měla nacistům umožnit uskutečnění dalekosáhlých plánů rasové a společenské přestavby celého evropského prostoru. Především obsazené východní území Polska a Sovětského svazu se mělo stát obrovskou laboratoří, v níž měli být Slované, Židé a další národy odsouzeny k vyhubení, vyhnání, či otročení pro německou říši, zatímco jejich území mělo být po válce kolonizováno nadřazenou německou rasou.

Německý voják hlídá skupinu zadržených Poláků a Židů, září 1939. (Foto: Harry Lore, courtesy of USHMM Photo Archives.)

Podle představ nacistů bylo předpokladem pro úspěch válečného tažení zničení údajného hlavního nepřítele německého národa - tedy židovské rasy. Nacistická propaganda představovala válečný konflikt jako boj na život a na smrt mezi německou rasou a světovým židovstvem. Nacisté tvrdili, že porážku Německa v první světové válce nezpůsobily neúspěchy německé armády na frontách, ale židovská zrada, která bojujícímu Německu vrazila dýku do zad (tzv. Dolchstoßlegende). Hitler několikrát zopakoval své proroctví, v němž - jako např. v řeči před říšským sněmem 30. ledna 1939 - cynicky varoval, že rozpoutá-li světové židovstvo válku, bude jejím důsledkem vyhlazení Židů v Evropě. Ve skutečnosti tomu bylo naopak: válečný konflikt vyvolalo Německo a jedním z jeho cílů bylo vyhlazení evropských Židů. Teprve ve stínu války mohli nacisté uskutečnit Hitlerova sebenaplňující se proroctví o nutnosti zúčtování se Židy.

Válka měla být příležitostí k očištění německé rasy od všech údajných rozkladných a rasově méněcenných skupin obyvatelstva. Tyto představy začaly být okamžitě naplňovány na polských územích připojených k Německé říši a na území tzv. Generálního gouvernementu, zbytku polského území pod nacistickou nadvládou, který byl chápán především jako zásobárna pracovní síly podlidí a jako prostor vhodný pro nacistické rasové experimenty. Zodpovědnost za protižidovskou a rasovou politiku od začátku války stále více přecházela na Hlavní úřad říšské bezpečnosti a říšského vůdce SS Heinricha Himmlera. Tato pravomoc sahala i na nově obsazená území, s nimiž stále vzrůstal počet Židů v nacistické sféře moci.

Německá armáda během září 1939 obsadila západní část Polska a Sovětský svaz na základě německo-sovětského paktu okupoval východní část. Čtyři západní provincie byly začleněny do vlastní německé Říše, zatímco ze zbytku okupovaných území byl vytvořen tzv. Generální gouvernement, v jehož čele stál guvernér Hans Frank.

S německými jednotkami na obsazená polská území přišlo i každodenní šikanování židovského obyvatelstva. Židé byli svévolně vyháněni ze svých domovů, ponižováni a okrádáni o majetek. Při invazi do Polska za německou armádou přicházely tzv. Einsatzgruppen (tedy jednotky nasazení, v podstatě jednotky zvláštního určení), mezi jejichž úkoly patřilo provádění protižidovské politiky. Ta v této fázi konečného řešení sestávala především z ponižování, vyhánění a ožebračování. Také místní německé obyvatelstvo se nezřídka spontánně podílelo na pronásledování a ponižování svých židovských sousedů. Na mnoha místech byly vypalovány synagogy. Již 8. září 1939 bylo nařízeno povinné označení židovských obchodů Davidovou hvězdou. Od 1. prosince pak museli všichni Židé v Generálním gouvernamentu starší 10 let nosit na pravé paži pásku s Davidovou hvězdou.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.