Konec německé demokracie

30. ledna 1933 byl vůdce NSDAP Adolf Hitler německým prezidentem Paulem von Hindenburgem jmenován říšským kancléřem. Málokdo (včetně těch, kteří jemu a NSDAP převzetí moci umožnili) si v tento den uvědomoval, k jakému barbarství může tento "vůdce" Německo zavést. Přestože NSDAP měla v nové vládě pouze tři z celkem devíti ministrů, začal Hitler a jeho věrní okamžitě po nástupu k moci odstraňovat součásti demokratického parlamentního systému výmarské republiky.

Hitler na stranickém setkání v únoru 1933. (Foto: Courtesy of USHMM Photo Archives)

Na Hitlerovo přání byl rozpuštěn říšský sněm a byly vypsány nové volby. V průběhu volební kampaně došlo 27. února k požáru budovy říšského sněmu. Historici se dodnes dohadují, zda byl požár zinscenován nacisty, nebo zda dopadený žhář Marinus van der Lubbe, duševně vyšinutý holandský komunista, skutečně jednal na vlastní pěst. Nacisté každopádně vzniklé situace mistrně využili ve vlastní prospěch. Vláda následující den vydala naléhavé nařízení (tzv. Reichstagsbrandnotverordnung), které - pod záminkou nutných opatření proti komunistům - zásadním způsobem narušovalo ochranu občanských práv. Byla omezena svoboda vyjadřování, shromažďovaní a sdružování, bylo nadále možné porušování listovního tajemství, uskutečňování domovních prohlídek bez soudního příkazu a konfiskace majetku. Z právního hlediska se toto nařízení de facto rovnalo vyhlášení výjimečného stavu.

Přestože se volby konaly v atmosféře nátlaku a teroru ze strany nacistické strany, nepodařilo se v nich NSDAP získat nadpoloviční většinu hlasů. NSDAP vyhrála se ziskem 43,9 % a většinu v říšském sněmu měla pouze s přispěním svého konzervativního koaličního partnera Německo-nacionalní lidové strany, která získala 8 % hlasů. I přes možnost sestavení vlády s většinovou podporou v říšském sněmu se nacisté rozhodli prakticky zničit parlamentní demokracii. 23. března 1933 umožnil říšský sněm pod nátlakem tzv. zmocňovacím zákonem vládě nadále vydávat zákony bez závislosti na souhlasu parlamentu. Proti zákonu hlasovali pouze sociální demokraté (komunisté byli již dříve z říšského sněmu vypuzeni).

Glajchšaltování německé společnosti pokračovalo zákazem sociálně-demokratické strany v červnu a "dobrovolným" rozpuštěním katolické strany Zentrum v červenci 1933. V květnu byly rozpuštěny odborové organizace a pracující se museli povinně sdružovat v nově zřízených stavovských nacistických organizacích. Po smrti prezidenta Hindenburga v srpnu 1934 spojil Hitler de facto funkci kancléře a prezidenta a přijal titul "vůdce a říšský kancléř". V překvapivě krátké době dokázal Adolf Hitler a NSDAP zlikvidovat demokratickou německou republiku a nastolit totalitní rasistický režim.

Neklamnou známkou proměny režimu bylo založení prvních německých koncentračních táborů. Již v březnu 1933 - tedy necelé dva měsíce po převzetí moci nacisty - byl založen koncentrační tábor v Dachau a brzy následovala další podobná zařízení. Na údajnou převýchovu do nich byli umísťováni komunisté, Židé a nejrůznější skuteční i domnělí odpůrci nacistického režimu.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.