1938: rok zlomu

Konec třicátých let byl v Německu ve znamení stabilizace režimu, hospodářské konsolidace a intenzivní přípravy na výbojnou válku. Odpadly tedy z poškození německého hospodářství a mezinárodně-politického postavení Německa.

Prvním územním ziskem Německa se stalo Rakousko, které bylo anektováno (tzv. anšlus) 12. března 1938. Obsazení Rakouska vyvolalo okamžitě vlnu protižidovských opatření a incidentů, jejichž intenzita vyvěrala z dlouhé tradice rakouského antisemitismu. Židé byli napadání a šikanováni na ulicích, byli rakouskými nacisty okrádáni o svůj majetek, vystěhováváni z bytů a v některých případech dokonce vyháněni na hranice. Proces vyčleňování Židů ze společnosti, který v Německu probíhal 5 let, v Rakousku trval pouhých několik měsíců. Adolf Eichmann, specialista SS na židovskou otázku, zřídil 20. srpna 1938 ve Vídni Ústřednu pro židovské vystěhovalectví, v níž museli rakouští Židé výměnou za naději na možnost emigrace odevzdat téměř veškerý svůj movitý i nemovitý majetek. Kombinací administrativního perfekcionismu a každodenního teroru se podařilo do konce roku 1940 vyhnat téměř dvě třetiny - více než 130 tisíc - rakouských Židů.

Radikalizace antisemitských nálad v Německu přinesla další vlnu protižidovských incidentů, které vyvrcholily 9. listopadu 1938 v tzv. křišťálové noci, celoněmeckém pogromu zorganizovaném nacistickým režimem, během něhož shořela většina synagog a byly demolovány zbývající židovské obchody. Přibližně 100 Židů bylo zabito a dalších zhruba 30 tisíc bylo odvezeno do koncentračních táborů. Nacisté obvinili z vyvolání pogromu židovské obyvatelstvo a nařídili Židům zaplacení jedné miliardy říšských marek jako trest... Nacistický režim také zabavil veškeré pojistné platby, které poškozeným Židům náležely, a zároveň jim nařídil na vlastní náklady obnovit vzhled ulice. Křišťálové noci bylo využito k urychlení procesu arizace zbývající části židovského majetku.

Chodci míjejí výkladní skříň židovského obchodu v Berlíně rozbitou během tzv. křišťálové noci. (Foto: National Archives, courtesy of USHMM Photo Archives)

Rok 1938 přinesl zásadní zlom pro život Židů v Německu. S přípravami na válečný konflikt a územní expanzi se zvyšoval tlak režimu na definitivní vyřazení Židů ze společnosti. Židé se měli stát zchudlou kastou na okraji společnosti bez jakýchkoli vyhlídek na další normální existenci. Tím, že nacisté židovské obyvatelstvo ožebračovali a podkopávali jeho existenční možnosti, sami vytvářeli židovský problém, jehož logickým řešením byly později deportace do ghett a koncentračních táborů. Arizační proces, který se nyní naplno rozběhl, nebyl vyvolán pouze ziskuchtivostí nových arizátorů, ale primárně antisemitskou představou nacistů o potřebě úplného očištění společnosti od Židů.

Židům byl zakázán výkon povolání v mnoha oblastech - především v drobném obchodě. V červenci 1938 byla odňata aprobace všem židovským lékařům a v září všem židovským právníkům. V dubnu bylo nařízeno přihlášení veškerého židovského majetku, jehož hodnota přesahovala 5000 říšských marek. Zjištěn tak byl majetek v hodnotě více než 7 miliard marek. Třetí prováděcí nařízení k norimberským zákonům definovalo pojem židovský podnik: ve společnostech dostačovalo, aby v dozorčí radě zasedal jediný Žid, případně aby čtvrtina kapitálu byla v židovských rukou. Později byl za židovský prohlašován i takový podnik, který byl pod rozhodujícím vlivem Židů. Právě tyto definice byly výhodným nástrojem pro arizátory, kteří cítili šanci přiživit se na likvidaci židovského života v Německu a v Rakousku.

Postupovala také opatření směřující k označení Židů. V červenci 1938 bylo nařízeno zavedení zvláštních průkazů pro Židy a od října 1938 musely být cestovní pasy německých a rakouských Židů označeny razítkem J (tedy Jude - Žid). Od 1. ledna 1939 museli všichni Židé povinně přijmout doplňující dané jméno Israel (pro muže) a Sara (pro ženy) a nově narozené židovské děti nesměly dostávat německá jména - pro ně byl vytvořen zvláštní seznam povolených - na první pohled židovských - jmen.

Pod vlivem těchto událostí se zhroutila představa postupné, organizované a dobře připravené emigrace, jak ji až do roku 1933 prosazovalo vedení židovských organizací. Po anšlusu Rakouska padly iluze o možnosti další existence v Německu a Židé se snažili za každou cenu sféru nacistické moci opustit. S přívalem uprchlíků se ale zároveň snižovaly možnosti úniku a stále méně zemí bylo ochotno židovské emigranty z Německa a Rakouska přijímat. Z podnětu amerického prezidenta Roosevelta se ve francouzském Évianu v červenci 1938 sešli zástupci 32 zemí, aby jednali o možnostech pomoci židovským uprchlíkům. Konference skončila obrovským zklamáním: s výjimkou maličké Dominikánské republiky odmítly všechny zúčastněné státy zvýšit možnosti přistěhování.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.