Varšavské ghetto

Před druhou světovou válkou byla Varšava se svými 375 tisíci židovskými obyvateli druhým největším židovským centrem na světě (po New Yorku). Židé ve Varšavě tvořili 29, 1 % obyvatelstva. Po přepadení Polska německou armádou musela Varšava 28. září 1939 kapitulovat a následujícího dne do města vstoupily německé jednotky. Židé byli od té chvíle vystaveni diskriminaci, byli přepadáváni na ulicích i ve svých bytech či obchodech a byli odvlékáni na nucené práce. Snadným cílem terorizování se nezřídka stávali pobožní Židé, odlišní svým oděvem a vzezřením. Od listopadu 1939 začaly vycházet protižidovské výnosy, které nařizovaly označení Židů a jejich obchodů, zamezovaly dispozici s jejich majetkem a diskriminovaly je v mnoha dalších ohledech.

Z rozkazu okupantů nesměli varšavští Židé obnovit své předválečné instituce. Počátkem října 1939 byla vytvořena tzv. židovská rada (Judenrat), do jejíhož čela byl dosazen Adam Czerniaków. 12. října 1940, na Den smíření (Jom kippur), byli varšavští Židé informováni o zřízení ghetta. To se nacházelo na severu města v centru bývalé židovské čtvrti. Od okolního světa bylo odděleno v polovině listopadu a byla kolem něj postavena vysoká zeď. Všichni varšavští Židé se nyní museli stísnit na pouhých 2,4 % rozlohy města. Oddělení ghetta od okolí narušilo ekonomické vztahy většiny Židů a znemožnilo jim přístup k majetku, který jim ještě zbýval. Do ghetta bylo nahnáno i zhruba 2000 Židů, kteří dříve konvertovali ke křesťanství a na které se též vztahovaly nacistické rasové zákony. V ghettu směli používat jeden kostel a měli vlastního kněze neárijského původu.

Přeplněnost ghetta, špatné sanitární podmínky a nedostatek potravin a paliva vedly k velké úmrtnosti. Již v listopadu 1940 bylo v ghettu hlášeno 445 úmrtí, v lednu 1941 však již 898, v dubnu 2061, v červnu 4290 a v srpnu 5560. Velká část obyvatel ghetta byla naprosto bez prostředků a část z nich doslova umírala hlady. Potravinové příděly v ghettu obnášely zhruba 8 % přídělů německého a 25 % polského obyvatelstva. 22. července 1942 byly zahájeny deportace Židů z varšavského ghetta do vyhlazovacích táborů. Následujícího dne spáchal Czerniaków sebevraždu, neboť odmítal příkaz nacistů denně k deportacím shromáždit 7 tisíc Židů, včetně dětí. Shromažďování Židů k deportaci probíhalo velmi brutálním způsobem. Na počátku se na deportacích podílela židovská policie, později však SS a jejich ukrajinští pomocníci Židy při raziích v ghettu shromažďovali sami. Na konci roku 1942 zbylo v ghettu pouze zhruba 60 tisíc osob. Původní ghetto bylo rozděleno do tří samostatných částí a proměnilo se spíše v pracovní tábor.

Po začátku deportací vytvořilo několik odbojových skupin v ghettu společnou ilegální odbojovou organizaci: Żidowska organizacja bojowa. Ta se snažila informovat zbylé obyvatele ghetta o osudu dříve deportovaných Židů ve vyhlazovacích táborech, shromažďovala zbraně a připravovala se na ozbrojený odpor. Když byly 18. ledna 1943 znovu zahájeny deportace, odmítali se Židé shromažďovat k transportu a vypukl ozbrojený odpor. Nacisté deportační akci po několika dnech, během nichž bylo deportováno pouze 5000 - 6000 Židů, zastavili. V ghettu poté vypukla horečnatá příprava na odpor proti jeho konečné likvidaci, která se dala očekávat. Byly doplňovány zbraně, připravován plán obrany a budovány podzemní bunkry. Odbojoví bojovníci však nedoufali v záchranu svých životů. Povstání mělo být posledním znamením protestu Židů, znamením pro celý svobodný svět. Z toho důvodu také nepřipravovali žádné únikové cesty z ghetta.

Příslušníci židovského odboje zajatí během povstání ve varšavském ghettu, duben - květen 1943. (Foto: National Archives, courtesy of USHMM Photo Archives.)

Když 19. dubna 1943 německé jednotky zahájily likvidaci ghetta, narazily na nečekaně silný ozbrojený odpor. V ghettu propukly pouliční boje. Ghetto bylo dům po domu vypalováno a likvidováno. Odbojáři a zbylí Židé se ukrývali v podzemních bunkrech, které musely být ze strany nacistů jeden po druhém likvidovány. I přes nedostatek zbraní a potravin dokázali německé přesile vzdorovat řadu dní. Teprve 16. května 1943 prohlásil německý velitel likvidace ghetta Jürgen Stroop akci za ukončenou a na znamení vyhlazení varšavských Židů nechal strhnout velkou varšavskou synagogu, která stála mimo ghetto. Ve skutečnosti se ještě dlouho na troskách ghetta odehrávaly ozbrojené boje. Dokonce ještě v době varšavského povstání v srpnu 1944 byli v labyrintu podzemních bunkrů nacházeni ukrytí Židé. Dopadení Židé byli z velké části na místě zastřeleni, zčásti deportováni do vyhlazovacích táborů.

  • Literatura:

  • Mark, Bernard. Hrdinná kapitola. Příspěvek k dějinám povstání ve varšavském ghettu (Ein heldenhaftes Kapitel: Ein Beitrag zur Geschichte des Aufstandes im Warschauer Ghetto). Praha: Naše vojsko, 1958, s. 171.

  • Sakowska, Ruta. Menschen im Ghetto. Die jüdische Bevölkerung im besetzten Warschau, 1939-1943. Osnabrück: Fibre, 1999, s. 336.

  • Czerniaków, Adam. Im Warschauer Getto. Das Tagebuch des Adam Czerniaków, 1939-1942. München: Beck, 1986, s. 303.

  • Edelman, Marek. Das Ghetto kämpft. Berlin: Harald-Kater, 1993, s. 97.

  • Lustiger, Arno. Zum Kampf auf Leben und Tod. Das Buch vom Widerstand der Juden, 1933-1945. Köln: Kiepenheuer & Witsch, 1994, s. 628.

  • Ainsztein, Reuben. Revolte gegen die Vernichtung. Der Aufstand im Warschauer Ghetto. Berlin: Schwarze Risse, 1993, s. 228.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.