Sachsenhausen

Stavba koncentračního tábora Sachsenhausen byla zahájena v létě roku 1936 přibližně 35 km severně od Berlína. V srpnu a září roku 1938 sem bylo deportováno 900 vězňů z Esterwegenu, kteří pokračovali v další výstavbě tábora. Na konci září byl tábor připraven a byli sem přivezeni první političtí vězni.

Vedle dřevěných vězeňských baráků tu stály také cihlové domy pro příslušníky SS a několik továrních hal, kde byli vězni využíváni na otrocké práce. Před vypuknutím 2. světové války představovali většinu zdejších vězňů němečtí komunisté a Židé. Do Sachsenhausenu bylo dopraveno na 6000 osob, které německé úřady označily jako asociální. Bezprostředně po křišťálové noci sem bylo v listopadu 1938 deportováno také 1800 Židů, kteří zde byli během několika následujících týdnů zavražděni.

Sachsenhausenští vězňové v jídelně, 1939-1949. (Foto: Gedenkstatte und Museum Sachsenhausen, courtesy of USHMM Photo Archives.)

V listopadu 1939 překračoval počet vězňů v Sachsenhausenu 11300 osob. V důsledku rozšíření tyfové epidemie a odpírání lékařské pomoci nemocným tu zemřely stovky vězňů. Mrtvoly byly zpočátku převáženy do krematoria v Berlíně, teprve v dubnu 1940 bylo zřízeno krematorium v samotném táboře. Popravy zde byly na denním pořádku. Krátce po přepadení Sovětského Svazu byly do Sachsenhausenu dopraveny tisíce sovětských válečných zajatců, kteří byli z velké části postříleni, pověšeni či utýráni k smrti bitím a hladem. Na podzim roku 1941 zde byly na vězních testovány také účinky plynového vozu před jeho plánovaným použitím na východě.

Po roce 1938 se změnil charakter složení vězňů. Začaly početně převažovat osoby uvězněné z rasových důvodů nad vězni politickými. Blízkost Berlína předurčila Sachsenhausen, aby se stal centrem pro celý aparát zabývající se nacistickými koncentračními tábory. Nacházelo se zde sídlo Inspektora koncentračních táborů. Sachsenhausen jako vzorový a výcvikový tábor SS sloužil také k zaučení budoucích táborových funkcionářů a velitelů. Veliteli tábora byli Hermann Baranowski, Hans Loritz, Walter Eisfeld a Anton Kaindl.

Obžalovaný Anton Kaindl u procesu v Berlíně, 23. říjen - 1. litopad 1947. (Foto: Archives of the Federal Security Service of the Russian Fed., courtesy of USHMM Photo Archives.)

V lednu 1942 začali vězni z rozkazu SS stavět tzv. Stanici Z, která byla určena k likvidaci vězňů. 29. května 1942 bylo za účasti vysokých nacistických představitelů toto zařízení uvedeno do provozu. Na ukázku jeho účinnosti zde bylo toho dne zastřeleno 96 Židů. V březnu 1943 byla ke Stanici Z přistavena ještě plynová komora, která se užívala až do konce války. Počet obětí této plynové komory není známý, protože transporty určené k zplynování nepodléhaly registrační proceduře.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.