Lodžské ghetto

Před začátkem války bylo ze 665 tisíc obyvatel Lodže 34 % (223 tisíc) Židů a město bylo důležitým centrem židovské kultury. Příchod německého vojska 8. září 1939 znamenal začátek teroru proti židovskému i polskému obyvatelstvu města. V únoru 1940 bylo oznámeno zřízení židovského ghetta na severním okraji města v bývalé židovské chudinské čtvrti. Z ostatních částí města byli Židé vyhnáni a 30. dubna bylo území ghetta uzavřeno. 164 tisíc lodžských Židů se muselo stěsnat na území čtyř čtverečních kilometrů, z nichž více než třetina nebyla zastavěna. V letech 1941 a 1942 bylo do ghetta deportováno dalších 38 500 Židů, z toho 20 tisíc z Říše a Protektorátu, zbytek z blízkých měst.

Židovský policista a německý voják usměrňují provoz na ulici rozdělující lodžské ghetto. Na tabuli je nápis Wohngebiet der Juden. Betreten verboten. (Židovská čtvrť. Vstup zakázán.. (foto: Zydowski Instytut Historyczny Instytut Naukowo-Badawczy, courtesy of USHMM Photo Archives)

V listopadu 1941 bylo do ghetta deportováno také 5 tisíc Romů z Burgenlandu (mezi nimi mnoho dětí), kteří byli uvězněni ve zvláštní části ghetta, oddělené dvojitým ostnatým drátem.

Židovská samospráva, vedená dominantní postavou Mordechaje Rumkowského, usilovala o co největší pracovní produktivitu ghetta a co největší pracovní nasazení práceschopných vězňů. Ani to nemohlo zabránit přelidnění a hladu a zlepšit zcela nelidské ubytovací podmínky, ve kterých lodžští vězňové museli žít. Epidemie, nedostatek paliva a potravin, nedostatečné sanitární podmínky způsobily, že zhruba 43 500 lidí (21 % všech obyvatel ghetta) zemřelo na následky podvýživy, zimy a nemocí.

Plakát vydaný židovskou samosprávou lodžského ghetta vyzývající k dodržování dětské hygieny. (foto: Muzeum Sztuki w Lodzi, courtesy of USHMM Photo Archives)

Od ledna 1942 proudily z ghetta deportace do nedalekého Chełmna, kde byli vězňové zabíjeni v pojízdných plynových komorách. Do května 1942 zde bylo zavražděno 55 tisíc Židů a 5 tisíc Romů dočasně internovaných v Lodži. V druhé vlně deportací v září 1942 bylo zavražděno téměř 20 tisíc vězňů, převážně dětí, starých lidí a nemocných. Celá akce začala uzavřením nemocnice, jejíž pacienti se stali prvními oběťmi. Od září 1942 se ghetto stalo jednou velkou továrnou a vězňové byli nuceni pracovat pro německé válečné hospodářství. Na počátku roku 1944 se Němci rozhodli ghetto uzavřít. Zbylí vězňové byli v létě 1944 posláni do vyhlazovacích táborů v Chełmnu a Osvětimi.

Do Lodže bylo mezi 16. říjnem a 3. listopadem 1941 deportováno 5 tisíc českých Židů. Přežilo z nich pouhých 277.

  • Literatura:

  • Seemann, Richard. Ghetto Litzmannstadt, 1941-1944. Dokumenty a výpovědi o životě českých židů v lodžském ghettu (Das Litzmannstädter Ghetto, 1941-1944. Dokumente und Zeugenaussagen betreffend das Leben der tschechischen Juden im Łódźer Ghetto). Praha: U?stav mezina?rodni?ch vztahu? ve spolupra?ci s Terezi?nsky?m pama?tni?kem, 2000, s. 307.

  • Seemann, Richard. Čeští Židé v Lodži. 1998, in: Terezínské studie a dokumenty, s. 67-85.

  • Dobroszycki, Lucjan. The Chronicle of the Łódź Ghetto 1941-1944 (Eine Chronik des Łódźer Ghettos). New Haven - London: Yale University Press, 1984, s. 551.

  • Barkai, Avraham. Between East and West. Jews from Germany in the Lodz Ghetto (Zwischen Osten und Westen. Juden aus Deutschland im Łódźer Ghetto). 1984, in: Yad Vashem Studies, sv. XVI, s. 271-332.

  • Kovályová, Heda. Na vlastní kůži (Am eigenen Leib). Praha: Československý spisovatel, 1992, s. 331.

  • Kafka, František. Krutá léta (Die grausamen Jahre). Praha: Naše vojsko - SPB, 1963, s. 405.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.