Ghetto v Lachvě

Město ležící na území dnešního Běloruska patřilo před druhou světovou válkou k Polsku (Lachwa). Žila zde početná židovská komunita – Židé tvořili více než polovinu obyvatelstva.

17. září 1939 obsadili město sovětští vojáci. Sovětská správa města potlačovala svobodné praktikování židovského náboženství.

5. července 1941 po invazi nacistů do SSSR opustili Sověti město. O tři dny později obsadili město nacisté. Ustanovili židovskou radu s předsedou Dovem Lopatinem, předválečným předsedou sionistické organizace ve městě. Židé museli nosit žlutou hvězdu a museli tvrdě pracovat. Od druhé poloviny srpna 1941 se museli všichni muži mezi 14 a 65 lety dostavit na shromaždiště se zásobou jídla na tři dny. Vznikla panika, že budou muset kopat vlastní masové hroby. Vedení judenratu se podařilo podplatit velitele SS a zabránit zabíjení.

Ghetto v Lachvě bylo zřízeno 1. dubna 1942 ve 45 jednopodlažních domech, ve kterých se těsnalo 2350 lidí – podobně jako v Pinsku měl každý 1 metr čtvereční prostoru. Ghetto leželo u řeky Smierc (polsky smrt) a bylo rozděleno silnicí na menší a větší část. Byli sem sestěhováni také Židé z okolních obcí. Ostrahu ghetta zajišťovali strážníci rekturovaní z ukrajinských a běloruských obyvatel. Nedostatek jídla nutil obyvatele ghetta hledat potravu vně ghetta, ačkoli opuštění ghetta se trestalo smrtí.

Když se na sklonku léta 1941 dostali zprávy o masových vraždách Židů v okolí, ustanovila se v ghettu odbojová skupina mladých lidí pod vedením Izáka Rochczyna – vedoucího revizionistické skupiny Betar. Celkem bylo 30 bojovníků. Ačkoli partyzáni operující v okolí nebyli spolupráci se Židy nakloněni, podařilo se částečně navázat kontakt a získat malé množství zbraní, převážně nožů, seker a železných tyčí, pár granátů.

1. září 1942 začala likvidace ghetta. Židovská rada měla svolat všechny obyvatele ghetta do ulic. Už v předchozích měsících se proslechlo o osudu Židů v Mikaszewickém ghettu. Sedláci v okolí již připravovali jámy, masové hroby.

Vedení odbojové skupiny chtělo okamžitě uprchnout z ghetta, předseda židovské rady Lopatin však chtěl počkat, až budou záměry Němců jasnější. Rada dodala veliteli tábora požadovaný seznam obyvatel ghetta a uvěřila jeho ujištění, že kopané jámy jsou určené pro vojenské účely. Záhy však velitel tábora Enber přiznal, že ghetto má být zlikvidováno, a nabídl vedení rady ušetření jejich a dalších 30 životů. To Lopatkin odmítl, a jako signál k zahájení povstání sám založil oheň na vedení židovské rady. Oheň se rozšířil a mnoho lidí se pokusilo uprchnout.

Bojovníci z odbojových skupin napadli německé vojáky sekerami, noži a kameny. Rochczyn zabil důstojníka Gestapa sekyrou. Lopatkin byl zraněn, ale podařilo se mu uprchnout do lesa. Povstalci zabili 6 nacistů a 8 běloruských policistů. Uprchlo asi 1000 obyvatel ghetta, ale mnoho z nich bylo na útěku zabito.

Výpověď Kopela Kolpanitzkeho: Kulomety z druhé strany řeky zapálily domy v ulici Rinkowa a zabíjely Židy... utíkal jsem spolu s ostatními, mrví padali vedle mě a na mě stříkala jejich krev. 1

Mnoho dalších bylo vypátráno a zabito ještě v dalších dnech po útěku Němci nebo sedláky, ale některým se podařilo přidat se k partyzánům. 300 lidí bylo zabito v lesích, dalších 1500 během povstání. Konce války se dožilo pouze 90 vězňů ghetta.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.