Hilsnerova aféra (1899-1900)

Obvinění z židovské rituální vraždy roce 1899 v Polné, městečku nacházejícím se nedaleko od Jihlavy, nebylo pouze osobní tragédií obviněného Leopolda Hilsnera, ale také aférou, jež po dva roky zaměstnávala fantazii české společnosti. Kolem Velikonoc 1899 se v Polné ztratila dívka Anežka Hrůzová pocházející z nedaleké vsi Malá Věžnice. Po několika dnech byla v lese Březnici nad Polnou nalezena její mrtvola nesoucí stopy brutálního násilného činu, který byl pravděpodobně sexuálně motivován. Protože měla na krku hlubokou řeznou ránu, objevilo se okamžitě mezi přihlížejícími podezření, že se jedná o košerácký řez (tj. podobný židovské rituální porážce dobytka). Mezi místním obyvatelstvem se šířila pověra o židovské rituální vraždě, již navíc podpořilo dobrozdání dvou místních lékařů, kteří po ohledání a pitvě mrtvoly dívky došli k názoru, že v jejím těle a na místě činu nebylo nalezeno přiměřené množství krve. Brzy byl na základě lidové šeptandy a bez jakýchkoli konkrétních důkazů pro obvinění z vraždy zatčen Leopold Hilsner, židovský mladík z Polné, který byl povětšinou bez zaměstnání a často se toulal.

V následném soudním procesu v Kutné Hoře a po odvolání o rok později v Písku byl Hilsner odsouzen k trestu smrti za zločin, který určitě nespáchal. Protože císař František Josef jeho trest změnil na doživotí, strávil ve vězení téměř dvacet let - do roku 1918, kdy byl amnestován. Spravedlnosti se Hilsner, který zemřel v roce 1928, však nikdy nedočkal.

Jak bylo možné, že byl na přelomu 19. a 20. století odsouzen nevinný člověk kvůli středověké pověře o židovské rituální vraždě? Kromě lidových předsudků, které jistě měly vliv v prvních dnech vyšetřování v Polné, hrál velkou roli především dramatický růst českého politického antisemitismu na konci 19. století. Polenské obvinění se stalo předmětem politických rozepří a debat a do šíření obvinění z rituální vraždy se nadšeně zapojili i mnozí antisemitští politici. Karel Baxa, český nacionalistický radikál, politik státoprávně-radikální strany a budoucí pražský primátor, při procesu s Hilsnerem vystupoval jako soukromý právní zástupce matky zavražděné dívky - a byl to právě on, kdo v soudní síni opakovaně přicházel s narážkami na židovskou rituální vraždu.

Naopak to byli odpůrci politického antisemitismu, kteří vystupovali proti polenskému obvinění. Nejznámějším byl především T. G. Masaryk, profesor na pražské univerzitě a politik realistické strany, který po prvním Hilsnerově procesu publikoval brožuru odhalující nesmyslnost obvinění a požadující jeho revizi. Masaryk se velmi intenzivně zapojil do polemik s českými antisemity, a byl jimi proto velmi nevybíravě napadán a osočován. Kvůli protestům antisemitských studentů musel dočasně zastavit přednášky na univerzitě.

V dobovém antisemitském tisku pak byla představa rituální vraždy využívána jako metafora pro ohrožení, které měli Židé údajně pro nežidovskou společnost představovat. Obrázek Židů vraždících nevinnou pannu a odsávajících její krev se stával symbolem údajného židovského spiknutí, snahy Židů podkopat jednotu nežidovských národů, ovládnout jejich ekonomiku a podmanit si je politicky. Hilsnerova aféra by nebyla vysvětlitelná bez kontextu protisocialistické kampaně českých antisemitů. Nespravedlivé odsouzení Leopolda Hilsnera není proto možné přičítat pouze přežívajícím předsudkům, ale především velmi modernímu fenoménu: politickému antisemitismu.

  • Literatura:

  • Kovtun, Jiří. Tajuplná vražda: Případ Leopolda Hilsnera. Praha: Sefer, 1994, s. 574.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.