Tradiční protižidovské předsudky

Tradiční antisemitismus neboli stereotypní předsudky o Židech je fenomén silně rozšířený v mnoha společnostech světa. Tato vlna nenávistných obvinění proti Židům jako je například nařčení ze spojení s Antikristem, obvinění z lichvářství, zrituální vraždy nebo z trávení studní má svoje kořeny ve středověkém střetnutí křesťanství a judaismu a jejich historickém soužití. Obě náboženství sice sdílí společné kořeny, ovšem liší se v základních přesvědčeních o Mesiáši a spáse. Křesťané se domnívali, že Židovská víra je stará, špatná, odvrácená a falešná strana křesťanství. Tento původně náboženský spor později přerůstá i do společenských a politických struktur a paradoxně přežívá mnohá staletí až dodnes i přesto, že současný tradiční antisemitismus má s náboženským konfliktem již jen pramálo společného.

Tradiční antisemitismus je specifickým fenoménem hned v několika bodech. Zaprvé je silně rozšířen i tam, kde žádní Židé nežijí a i mezi lidmi, kteří v životě žádného živého Žida neviděli. Vždyť kolik z vás slyšelo poznámku, že někdo krade jako Žid nebo že někdo je lakomý jako Žid ? Tito lidé v naprosté většině nemají žádnou přímou zkušenost s tím, že by je nějaký Žid okradl, ovšem pouze přebírají to, co se v jejich okolí říká a co oni slýchávají.

Dalším typickým znakem tradičního antisemitismu je jeho velmi rychlé šíření mezi obyvateli a jeho obecně velmi dobré přijetí. Vždyť tyto původně náboženské antisemitské argumenty se před mnoha staletími velmi rychle rozšířily mezi lidové vrstvy obyvatelstva a dodnes jsou zde patrné. V důsledku tohoto rozšíření pak Židé ve středověku byli běžně označováni za Antikristy, za rituální vrahy dětí, jejichž krev Židé popíjí zejména při oslavách svátku Pesach a jiných náboženských svátků anebo za traviče studní. G.Fredrickson píše v jedné ze svých knih o rasismu, že když v polovině čtrnáctého století řádil v Evropě mor, byly tisíce Židů v zemích, odkud dosud nebyli vyhnáni, zmasakrovány, jelikož panovalo obecné přesvědčení, že křesťané neumírají kvůli nemoci, ale protože Židé otrávili studny. Také obvinění Židů z lichvy, které spadá do kategorie tradičního antisemitismu, má svoje kořeny v hlubokém středověku a ve společném soužití dvou rozdílných náboženských skupin - tedy Židů a křesťanů.

Dalším charakteristickým znakem tradičního antisemitismu je jeho latentní podoba. Ve většině případů se jedná o jakousi zakuklenou formu nesnášenlivosti, kterou lidé dávají najevo jen v určitých situacích, nestává se většinou velkým otevřeným celospolečenským tématem, ale raději tichou nenávistí, která může ve společnosti eskalovat v určitých obdobích. Fakt, že o se o tradičním antisemitismu příliš nemluví, nebo že se tyto antisemitské mýty běžně neslýchají na ulici rozhodně neznamená, že ve společnosti neexistují.

Tradiční protižidovské předsudky v současnosti

Jedním z charakteristických znaků tradičního antisemitismu je jeho latentní podoba. Ve většině případů se jedná o jakousi zakuklenou formu nesnášenlivosti, kterou lidé dávají najevo jen v určitých situacích, nestává se většinou velkým otevřeným celospolečenským tématem, ale raději tichou nenávistí, která může ve společnosti eskalovat v určitých obdobích. Fakt, že o se o tradičním antisemitismu příliš nemluví, nebo že se tyto antisemitské mýty běžně neslýchají na ulici rozhodně neznamená, že ve společnosti neexistují.

Stereotypní antisemitismus je dnes nebezpečným fenoménem zejména z toho důvodu, že posloužil jako základ pro další typy antisemitismu jako je například moderní antisemitismus nebo rasový antisemitismus. Ačkoli ostatní druhy antisemitismu mohou používat jinou argumentaci a mají třeba jiné znaky, obecné přesvědčení, že židovství znamená cosi negativního, zlého a spojeného s Antikristem (tedy tradiční antijudaismus) vytvořilo velmi plodnou půdu pro vznik extrémně nesnášenlivého prostředí pro židovské obyvatelstvo. Argumenty tradičního antisemitismu, které koření v náboženském sporu, se velmi snadno dají ohýbat a větvit do roviny ekonomické, politické, společenské, rasové i etnické. Přesvědčení, že Židé představují Zlo na Zemi, může vést až k extrémní demagogické myšlence, že Židé si vlastně za svoje neštěstí mohou sami a není třeba se k nim stavět jako k ostatním národům a obyvatelům. Toto přesvědčením je dobré vnímat jako potencionálně velmi nebezpečné, jelikož bylo také jedním z těch, jež vedly například k tragédii holocaustu během 2.světové války.

  • Literatura:

  • Laqueur, Walter. Měnící se tvář antisemitismu. Od starověku do dnešních dnů. Praha: NLN - Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 218 s.

  • Fredrickson, George M. Rasismus- stručná historie. Praha: BBart, 2003. 157 s.

  • Smolík, Josef. Křesťanství bez antijudasimu. Praha: Oikoymeneh, 2002. 222 s.

  • Wistrich, Robert S. Antisemitism: the longest hatred. New York: Pantheon Books, 1991. 341 s.

  • Poliakov, Léon. The History of Anti-Semitism. Londýn: Routledge and K. Paul, 1974, sv. I-III.

  • Schubert, Kurt. Dějiny Židů: historie, náboženství, antisemitismus. Praha: NS Svobova, 2003. 132 s.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)

Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds
Claims Conference Fond budoucnosti
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání Bader
Nux s.r.o.