Obvinění Židů z ovlivňování historického vývoje

Součástí antisemitského mýtického zobrazování Židů jsou různé teorie o tom, že Židé ovlivňují historický vývoj podle svých zájmů. Těmito zájmy pak není nic jiného než světové židovské spiknutí a ovládnutí celého světa. Antisemité se pak prezentují jako ti, kteří odhalují pravdu a skutečné pozadí určitých historických událostí. Ty jsou však obvykle účelově vybrány kvůli nejasnostem, které je provází. Ve skutečnosti je ale snahou antisemitských skupin prosadit svou vlastní, manipulativní interpretaci historie, a zdiskreditovat židovskou komunitu jako celek v očích veřejnosti. Jejich fabulace působí často tajemně, což má hlavně upoutat čtenáře a posluchače a nutit je pochybovat o historických výkladech oficiální historiografie, dějepisu a výpovědích pamětníků. Vytváří pak ve čtenáři a posluchači dojem, jako by se historie neděla, ale vytvářely ji židovsko-zednářské kliky (často spolupracující, někdy mezi sebou bojující). Všechny historické události pak prý mají mít skrytý důvod, a těmi jsou různé židovské zájmy.

Vznik a historický vývoj

Od starověku, ve středověku, ale zejména však s rozšířením teorií o židovském spiknutí v moderním antisemitismu a v souvislosti s působením různých tajných (elitních) společností od dob osvícenství se rozšířila domněnka o židovském ovlivňování historického vývoje, a to např. penězi a postupným šířením hodnot rozkládajících tradiční hodnoty západních společností. Z nejvýznamnějších událostí, objevujících se i v současném antisemitismu, jmenujme např. požár Říma v roce 64 n. l., ze kterého byli obviněni křesťané, ale měli za ním stát Židé, židovský vliv a zájem na vzniku protestantství, čímž měli Židé přispět k oslabení katolické církve, nebo Velkou francouzskou revoluci, která podle antisemitů liberalizovala francouzskou společnost natolik, že tamní Židé mohli vyjít ze svých starých ghett a zaujali pak čelné postavení ve francouzské společnosti. Tyto fámy se v minulosti šířily různými pamflety, karikaturami, novinovými články i literaturou.

Používání pojmu v současnosti

Konstrukce minulosti

Židovskou snahu o světovládu je možné podle antisemitů rekonstruovat na míře a způsobu, jakým se Židé snažili a stále snaží ovlivňovat historický vývoj. Antisemité tak vytváří paralelní výkladové historické schéma událostí, na kterých se měli podílet Židé (přímo nebo manipulací) a které jim měly dopomoci k získání větší politické a společenské moci.

Jelikož schopnost antisemitských autorů všeho druhu vyprodukovat jednotnou historickou linku, kterou by mohli všechno jednoznačně vysvětlit, je velmi omezená, v mnohých případech si různí antisemité a protižidovští autoři odporují. Způsob jejich výkladu se tedy liší podle toho, zda se jedná o neonacisty, ultrapravicové radikály širšího názorového spektra (rasistické, klerofašistické, xenofobní aj.) nebo např. konzervativní kritiky evropské integrace.

Současní antisemité tematizují několik historických událostí, ke kterým se snaží nabídnout alternativní výklad. Je to zejména Velká francouzská revoluce, vznik národních hnutí v Evropě v 19. století, 1. světová válka, bolševická revoluce v Rusku v říjnu 1917, velká hospodářská krize 30. let 20. století, 2. světová válka, sionismus a vznik státu Izrael, studená válka a evropská integrace. Nicméně lze říci, že existuje několik výkladových schémat, které se však prolínají. Katoličtí antisemité kritizují Židy zejména z působení na rozklad křesťanských hodnot ve společnosti. Neonacisté soustředí svůj výklad na domnělý židovský boj proti všem národům světa a rasovou teorii, a tedy útočí na Židy jako zprostředkovatele alternativních myšlenek a hodnot. Zastánci tzv. Nového antisemitismu obviňují Židy z mezinárodních spiknutí, jejichž cílem je ustavení a obrana židovského státu Izrael, atd.

Příklady výkladových linií

U nábožensky motivovaných antisemitů (zejména ultrakonzervativních katolických autorů) lze vysledovat snahu bránit hodnoty katolické církve a společnosti. V této interpretaci pak Židé stojí za protestantským náboženským hnutím, zejména kalvinismem, jenž s sebou nese tzv. protestantskou morálku, která je zaměřená na úspěch a zisk v tomto světě. Spolu s liberalismem (viz Židé a liberalismus)a kapitalismem dochází k rozvolnění hodnotových vazeb společnosti a jejímu zaměření na konzum, zisk a materiální hodnoty. Skupiny tzv. pravověrných katolíků pak obviňují Židy z rozkladu samotné katolické církve vrcholícího 2. vatikánským koncilem v 60 letech 20. století, s jehož reformami nesouhlasí. Nacionalismus měl být také židovským produktem, k jehož realizaci měly posloužit zejména židovské peníze a hodnoty liberální společnosti. Vyvrcholením těchto tezí pak ve smyslu interpretace nacionálního socialismu: bylo by hrubým omylem se domnívat, že např. nacionálně-socialistický režim v Německu byl 'poctivě' protižidovský. Všechny indicie nasvědčují, že nacismus v Německu byl výtvorem 'opoziční' zednářské lóže, jak o tom mj. svědčí tajné rituály SS. Rozmach nacismu měl být financován a podporován Velkou Británií a Francií, kteří měli nacistům zajistit i zisk československé vojenské výzbroje po Mnichovské dohodě. Veškeré historické dění má být jen divadlem zakrývajícím hru různých židozednářských lóží.

Jako konkurenční tomuto výkladu můžeme použít jinou výkladovou linii, podle které „nebýt nacionálního socialismu, nevyřešila by se katastrofální situace tehdejší doby, tedy hrozba židobolševismu a hospodářská krize 30. let 20. století. Adolf Hitler měl být zachráncem Německa před analogickou situací občanské války, která proběhla ve Španělsku v letech 1936 - 1939, tedy potažmo před komunistickým bolševickým zlem, za kterým měli stát Židé.

Oblíbená je také teorie o dění na židovském kongresu v Basileji v roce 1897 (viz Protokoly sionských mudrců). Na něm mělo být dohodnuto rozpoutání 1. světové války a jedním z hlavních cílů byla likvidace katolické církve.

Důsledky těchto událostí měly přímo vést k bolševické revoluci. Jelikož marxismus a bolševismus nebyl vynálezem Rusů, nýbrž mezinárodních Židů, měl být do Ruska implantován mezinárodním židovstvem (se sídlem v New Yorku, v čele s Vladimírem Iljičem Leninem) bolševickou revolucí v říjnu (listopadu) 1917 (podle jiných měla být bolševická revoluce produktem semitských Chazarů, kteří tak chtěli zničit ruské pravoslaví).

Politika SSSR a III. internacionály tak nebyla řízena z Moskvy, ale z New Yorku, jehož židovští bankéři a finančníci měli celou revoluci financovat a podporovat. Světovládné ambice newyorkských Židů měly stát za krachem na newyorkské burze v roce 1929 a následnou hospodářskou krizí, která měla instalovat bolševické režimy po celé Evropě. Po nezdaru tohoto plánu již nezbývalo podle antisemitů Židům nic jiného, než rozpoutat 2. světovou válku, Židé měli válku Německu vyhlásit už v roce 1933.

Politika SSSR a III. internacionály tak nebyla řízena z Moskvy, ale z New Yorku, jehož židovští bankéři a finančníci měli celou revoluci financovat a podporovat. Světovládné ambice newyorkských Židů měly stát za krachem na newyorkské burze v roce 1929 a následnou hospodářskou krizí, která měla instalovat bolševické režimy po celé Evropě. Po nezdaru tohoto plánu již nezbývalo podle antisemitů Židům nic jiného, než rozpoutat 2. světovou válku, Židé měli válku Německu vyhlásit už v roce 1933.

Zásadním bodem je však samozřejmě postoj Židů k nacionálnímu socialismu a holocaustu. Holocaust a nacistická ideologie měla být jen dalším konstruktem Židů, když měli být obyčejní Židé obětováni pro cíle sionismu.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Institut Terezínské Iniciativy Židovské Museum v Praze
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house Joods Humanitair Fonds Claims Conference
Nadační fond obětem Holocaustu Investice do rozvoje vzdělávání
Nux s.r.o.