Uprostřed nového Anděla
Po více než 60 letech bude znovu otevřena Smíchovská synagoga

Insteriér je rozdělen do tří polaží ocelovými rošty. Foto: J. Cabanová, ŽM.

Smíchov je druhým nejstarším pražským předměstím. Původně vesnice v krásné přírodní scenerii, poté místo proslulé svými dvorci se zahradami, z nichž některé se zachovaly (Bertramka, Klamovka aj.), od r. 1850 (formálně od 1903) do r. 1920 město. Za svůj rychlý růst a proměnu v průmyslovou čtvrť vděčí textilkám, zakládaným zde od počátku 19. století mj. rodinami Porgesů, Přibramů a Dormitzerů. Židovská náboženská obec tu vznikla údajně již kolem poloviny 18. století. V roce 1782 žilo na Smíchově 12 židovských rodin, další na území pod jurisdikcí Vinohradního úřadu a jinonického schwarzenberského statku. Svědectvím nejstarší historie obce je její první hřbitov, který byl založen roku 1788 v Radlicích. Díky odlehlé poloze při okraji lesa na úpatí kopce zůstal dodnes zachován v poměrně dobrém stavu. Je zaplněn řadami bílých náhrobků ze sliveneckých lomů z doby od konce 18. až do začátku 20. století; poslední pohřeb zde byl uložen roku 1921. Hřbitov byl postupně v 90. letech 20. století opraven, v současné době probíhá rekonstrukce hřbitovního domku.

Synagoga

Dokud byly v platnosti familiantské zákony a zákon ghetta, rostla smíchovská židovská obec jen pomalu a na stavbu synagogy nebylo ani pomyšlení. Na počátku 19. století užívala obec po tři desetiletí prostornou modlitebnu, kterou zřídil ve své kartounce Aron Beer Přibram. Když továrnu přemístil, zřídila si obec modlitebnu v obytném domě na hlavní smíchovské ulici (čp. 24).

Teprve po roce 1848, kdy byly omezující židovské zákony uvolněny, se začala smíchovská obec rychleji rozrůstat a mohla plánovat stavbu vlastního chrámu. O organizaci projektu se nejvíce zasloužil předseda obce Wolf Strasser, prostředky poskytli zejména Aron Beer Přibram, Salomon Jerusalem, Leopold von Lämmel, bratři Porgesové, Leopold Dormitzer aj. Strasser roku 1850 koupil pozemek na severní straně dnešní Plzeňské třídy a městský stavitel Bartha na něm postavil synagogu údajně v byzantském slohu (čp. 233/V). Obec se stavbou zadlužila, chyběly prostředky na zařízení a synagoga již po několika letech vyžadovala opravu. Pro zchátralost byla za šest let úředně uzavřena.

V následujících letech obec získala s pomocí sbírek a díky podpoře židovských podnikatelů prostředky, které umožnily stavbu synagogy alespoň zčásti zabezpečit. Když hrozilo nové uzavření, rozhodl se smíchovský starosta, průmyslník a poslanec zemského sněmu František Ringhoffer koupit od obce starou synagogu (stála na místě, kam rozšiřoval svůj závod). Převzal všechny dluhy židovské obce a poskytl jí prostředky na stavbu nového chrámu na volném pozemku na rohu dnešní Plzeňské třídy a ulice Stroupežnického (čp. 290/V), který byl zakoupen roku 1861 od knížete Schwarzenberga. Díky tomu byla stavba synagogy v novorománském (exteriér) a maurském (interiér) slohu do 30. srpna 1863 dokončena a 8. září zasvěcena pražským rabínem Isakem Kaempfem. Při této příležitosti pražský portrétista a litograf Josef Bindeles (1826-1914) vyhotovil pamětní listinu na pergamenu, kterou podepsali členové představenstva tehdejší obce. (Listina byla objevena při rekonstrukci v r. 2003 - viz Rch 3/2003.)

Téměř jako za časů Leopolda Ehrmanna. Foto: A. Pařík, 2004.

Stavba, kterou údajně provedl stavitel Svoboda, stála 21 000 zlatých. Jednalo se o velmi důkladnou a rozlehlou budovu, pod hlavním sálem podsklepenou, s teplovzdušným topením, vyzdobenou nástěnnými malbami, s vysokým svatostánkem a vitrážovými okny. Novorománská stavba s tříosým severním průčelím byla ukončena vystupující kordonovou římsou s obloučkovým vlysem a deskami Desatera uprostřed. Na západě k hlavní stavbě přiléhala předsíň s hlavním vstupem a ženskou galerií v patře. V přízemí bylo 181 mužských a na galerii 138 ženských sedadel. Základní dispozici hlavního sálu tvořil podélný prostor, sklenutý devíti klenbami mezi maurskými oblouky na čtyři pilíře uprostřed - novým způsobem byl tak využit tradiční, tzv. čtyřsloupový (baldachýnový, polský) typ synagogy.

Současně se synagogou byly postaveny dva přístavky při východní a jižní straně, které byly ve 20. letech zvýšeny o patro a spojeny schodištěm. V přízemí východního domku bývala zimní modlitebna, v prvním patře kancelář obce a zasedací síň představenstva. Jižní přístavba měla ve východní části terasu, užívanou patrně pro suku, v přistavěném patře býval byt šámese. Vnitřní dvůr synagogy, přístupný jak předsíní synagogy z Plzeňské třídy, tak z ulice Stroupežnického, patřil asi zvláště při oslavách svátků k důležitým místům života smíchovské obce.

V roce 1866 zemřel mnohaletý mecenáš židovské obce Aron Beer Přibram, na jehož počest byla v synagoze uspořádána smuteční slavnost. Při této příležitosti byl u synagogy založen chrámový sbor, doprovázený harmoniem. Mnozí členové ale chtěli získat pro synagogu varhany - jedny starší se podařilo koupit od předsedy pražské židovské obce S. K. Frankla v roce 1867. V roce 1869 ztratila stará škola obce právo veřejnosti a musela být změněna na soukromou. Na místo rabína smíchovské obce, které bylo již dvacet let neobsazeno, nastoupil dr. Samuel Back, který tuto funkci zastával 21 let (1872-1893).

V roce 1880 měla smíchovská židovská obec 821 členů (3,4 % obyvatel Smíchova), patřili k ní také souvěrci z dalších osad po proudu řeky na levém břehu Vltavy. Koncem století měla obec 8 nadací pro modlitebnu, chudé vdovy a studenty. Pohřební bratrstvo mělo 126 členů, spolek na podporu chudých a nemocných 80 členů, ženský spolek 90 členek (založen 1828), roku 1892 vznikla škola Talmud-Tóra. V roce 1903 založila židovská obec Nový smíchovský židovský hřbitov na Malvazinkách (Peroutkova ulice 57). Původně zde stávala velká obřadní síň, přestavěná v 80. letech na budovu Církve adventistů sedmého dne. Najdeme zde hrobky smíchovských podnikatelů Přibramů a Porgesů z Portheimu, nejstarší z nich patří Josefovi a Roze z Portheimu (1904) u západní zdi hřbitova. Z významnějších literárních osobností je zde pohřben básník a dramatik Friedrich Adler (1857-1938), v roce 1956 byla na hřbitově uložena urna básníka a překladatele české poezie Rudolfa Fuchse (1890-1942), který tragicky zahynul v londýnském exilu. Poslední pohřeb se zde konal r. 1973, urny se sem ukládají dodnes.

Přestavba

V roce 1928 vypracoval na žádost představenstva arch. Leopold Ehrmann tři návrhy na rozšíření stávající synagogy. Přístavbou by se získalo navíc 197 mužských a 109 dámských sedadel na galerii, což by zvětšilo kapacitu synagogy téměř dvojnásobně. O přestavbě bylo definitivně rozhodnuto v roce 1930 (rabínem smíchovské obce byl tehdy dr. Samuel Arje a kantorem David Grünbaum). Přestavba rozšířila synagogu na západě o rozlehlou přístavbu, v níž byl upraven trojitý vstup do vestibulu a v prvním patře rozšířená ženská galerie. Uvnitř západní přístavby bylo vestavěno také severní schodiště pro ženy na galerii a jižní oddělené schodiště do zasedací síně představenstva v druhém patře. Do hlavního sálu synagogy byla po jižní straně vestavěna pěvecká galerie s varhanami. Stará budova byla spojena s novou přístavbou v jeden celek omítkou z umělého kamene. Ta zcela zakryla původní členění stavby a proměnila ji v téměř abstraktní kompozici tří hranolů odlišných proporcí. Veškerý ornament byl potlačen, pouze nová přístavba byla zakončena orientalizující atikou a prolomena vysokými, půlkruhovitě ukončenými okny s vitrážemi moderně stylizovaných symbolů judaismu uprostřed, které byly (s výjimkou menory) později zničeny. O to výrazněji se uplatňují citáty nad hlavním vstupem do synagogy - český Mír a zdar dalekému i blízkému (Izajáš 57:19) do Plzeňské třídy a hebrejský Ne mocí ani silou, nýbrž mým duchem, praví Hospodin (Zachariáš 4:6) do ulice Stroupežnického.

Za nacistické okupace byli členové smíchovské židovské obce - bylo jich více než tisíc - většinou deportováni do koncentračních táborů. Nepřežil téměř nikdo a obec nebyla po válce obnovena. Synagoga byla od podzimu 1941 uzavřena a přeměněna na sklad konfiskovaného židovského majetku. Její další osudy jsou výmluvným svědectvím následků šoa i éry komunistického režimu. Od počátku 50. let byla podnikem ČKD využívána jako skladiště ložisek a náhradních dílů: podlaha byla potažena betonem, hlavní sál přestropen patrem, v západní přístavbě vestavěny dva nákladní výtahy a provedena řada dalších technických úprav, které stavbu značně poškodily. V roce 1986 byla synagoga určena k demolici, k níž však i díky urychlenému zařazení do seznamu chráněných památek naštěstí nedošlo.

Rekonstrukce

Po pádu komunistického režimu podnik ČKD v roce 1993 synagogu vyklidil a o rok později byla zdevastovaná budova vrácena Židovské obci v Praze. Protože se nepodařilo najít vhodného stálého nájemce, byla přechodně využívána stavební firmou při stavbě objektu Zlatý Anděl. V roce 1998 ŽoP pronajala synagogu na padesát let Židovskému muzeu v Praze jako objekt vhodný pro vybudování depozitářů se speciálními podmínkami pro ochranu archivních a historicky cenných uměleckých fondů. Práce na záchraně synagogy započaly roku 1999, kdy dostala novou měděnou střešní krytinu. V prosinci r. 2000 byl po výběrovém řízení zadán projekt na rekonstrukci synagogy atelieru Znamení čtyř (arch. Juraj Matula, arch. Richard Sidej, arch. Martin Bambas). Stavební povolení na opravu a rekonstrukci synagogy vydal Stavební úřad Prahy 5 v dubnu roku 2002. Investorem a stavebníkem akce bylo ŽM v Praze.

Rekonstrukce byla zahájena v dubnu 2002: po odstranění vestavěného patra a demolici technických vestaveb a přístaveb se objevil znovu interiér hlavního sálu staré synagogy. Po půlstoletí byl odhalen důkladně zabedněný aron ha-kodeš v synagoze i menší svatostánek v modlitebně, oba byly demontovány a restaurovány v dílnách firmy Reinex. Stavební práce pokračovaly statickými úpravami nosných konstrukcí, sloupy tryskové injektáže podchytily základy stavby a vytvořily nové základy pro nosné konstrukce. Stavební jáma pro novou přístavbu byla vypažena mikropiloty a přístavba založena na nosné železobetonové desce.

Při zpevňování základů kleneb sklepu byla odhalena z větší části zachovaná opuková dlažba a zbytky nástěnných maleb v hlavním sále. V létě 2003 probíhalo restaurování dochovaných částí malířské výzdoby, zachované zejména na klenbách a východní stěně synagogy. Starší výzdoba v maurském slohu pochází z doby výstavby synagogy, druhá spíše novorománského a secesního charakteru patrně z konce 19. století. Současně s obnovou interiéru a opravou kamenných omítek exteriéru vznikala i přístavba nového křídla na jihovýchodní straně, která bude využita jako technické a pracovní zázemí pro zaměstnance muzea se studovnou a badatelnou v přízemí.

Od počátku roku 2004 se pracovalo především na vybavení interiérů a montáži vnitřních úložných systémů. Do hlavního sálu synagogy byla na ocelovém skeletu vestavěna třípatrová konstrukce pro uložení archivu ŽM, který byl dosud skladován ve zcela nevyhovujících podmínkách v Sepekově. Archiv je dimenzován pro uložení 2400 běžných metrů archivních materiálů. Západní část synagogy získala jedno patro navíc a bude sloužit především jako depozitář uměleckých sbírek ŽM. Projekt vytvořil podmínky pro vyhovující uložení 1800m2 plochy obrazů a 6000 kreseb a grafiky, které byly dosud uloženy ve stísněných a nevhodných podmínkách. Právě naléhavá potřeba zlepšit kvalitu uložení cenných archiválií a uměleckých sbírek ŽM určila nové poslání synagogy.

V letošním roce se toto poslání začíná naplňovat. Dne 4. února byla na bezpečné místo pod svatostánkem v synagoze uložena mosazná schránka, jejíž obsah tvoří faksimile pamětní listiny synagogy z roku 1863, dokumenty o historii a rekonstrukci synagogy včetně projekčních plánů a starých i současných fotografií, dále pamětní spis, podepsaný vedením ŽoP, vrchním pražským a zemským rabínem, ředitelem ŽM v Praze a členy jeho správní rady, ukázky dobového tisku (mj. Roš chodeš) a další dokumenty. Stavba bude dokončena v březnu, kdy budou interiéry také vybaveny nábytkem a dokončeny venkovní terénní a sadové úpravy. Po stabilizaci mikroklimatických podmínek budou do depozitářů postupně ukládány archivní fondy, které by měly být přemístěny do konce tohoto roku. Synagoga zůstane pro veřejnost uzavřená s výjimkou studovny a badatelny v přízemí přístavby, v bývalém vestibulu synagogy bude otevřena knižní prodejna a antikvariát.

Facebook skupina
Kontakt: education@terezinstudies.cz
CC Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko (CC BY-NC 3.0)
Židovské Museum v Praze Institut Terezínské Iniciativy
Naši nebo cizí Evropa pro občany anne frank house
Investice do rozvoje vzdělávání Casablanca