Fórum ve Vilniusu
Pod záštitou
Vedle oficiálních delegací byla přítomna řada expertů, kteří pracovali ve čtyřech sekcích. První se zabývala archivy s materiály o uloupených uměleckých předmětech z období šoa. Druhá sekce projednávala otázky spjaté s původně židovskými uměleckými předměty zahrnutými později do různých muzejních sbírek; pozornost byla věnována i restitucím těchto předmětů. Třetí sekce fóra se zaměřila na osudy původně židovského majetku v soukromých sbírkách a na problematiku obchodu s uměleckými předměty tohoto druhu. Čtvrtá sekce jednala o židovských knihách, archiváliích a judaikách v období šoa. Jednání ve druhé a čtvrté sekci se zúčastnili zástupci Židovského muzea v Praze: M.Hájková přednesla příspěvek Konfiskace uměleckých předmětů na území dnešní ČR a L. Pavlát hovořil na téma Knihy konfiskované nacisty v knihovně Židovského muzea v Praze.
Na závěr přijali účastníci fóra prohlášení, v němž vyzývají vlády, aby učinily vše pro navrácení předmětů zcizených židovským majitelům či dědicům. K tomuto účelu by všechny zúčastněné organizace, instituce i jednotlivci měli poskytnout nezbytné informace: jedná se zvláště o identifikaci uloupených předmětů, svobodný přístup do archivů všeho druhu a shromažďování žádostí o restituci. Vlády, muzea, obchodníci s uměním i všechny další dotčené instituce by měli v maximální míře spolupracovat. V každé zemi by měla vzniknout centrální evidence nacisty uloupených židovských uměleckých předmětů.
Účastníci fóra konstatovali, že pro nakládání s původně židovskými uměleckými předměty, jejichž majitelé či dědici nebudou identifikováni, neexistuje obecný model. Současně však vyzvali k dosažení spravedlivého řešení problému na základě vědomí, že nacisté usilovali o vyhlazení Židů a o zničení židovského kulturního dědictví. Deklarace z Vilniusu vybízí vlády, aby pořádaly mezinárodní setkání expertů, která by napomohla k řešení problémů spjatých s otázkou, jímž se fórum zabývalo. Závěry expertů by měly sloužit vládám jako vodítko, přičemž každá země by měla přijímat opatření v rámci vlastních zákonů.
Vilniuské fórum potvrdilo, jakou důležitost přisuzují jednotlivé země nápravě křivd způsobených židovskému obyvatelstvu za 2. světové války. Více než 60 let poté může jít často jen o symbolické činy. I v praktické rovině lze však mnoho udělat - jednání v litevském hlavním městě toho bylo nejlepším důkazem.
