Italská židovská obec protestovala proti chystanému blahořečení papeže Pia IX., posledního papežského krále, který setrval v
pontifikátu více než 30 let (1846-78) a pod jehož
pravomoc spadala až do sjednocení Itálie velká část země - tehdejší papežské státy. Původně
liberální Pius IX. se po revoluci v letech 1848-49
dostala e nxtrémně konzervativní pozice. Za jeho pontifikátu byla schválena dogmata o papežské
neomylnosti a neposkvrněném početí Panny Marie, vystupoval proti náboženské toleranci, věřil,
že veškeré zlo pochází z liberalismu apod. Mezi největší zla moderní doby řadil emancipaci Židů.
V paměti italských Židů dodnes zůstává krutá aféra v Boloni, kde byl na
papežův příkaz unesen z jedné židovské rodiny sedmiletý chlapec, který pak byl v Římě vychován
jako katolík a stal se knězem. Rodičům nepomohlo ani veřejné mínění, které se za chlapce
postavilo, ani přímluva rakousko-uherského císaře Františka Josefa I. či Napoleona III.
Beatifikaci Pia IX. vyhlásil překvapivě papež Jan Pavel II. Zároveň
blahořečil papeže Jana XXIII., naopak velmi oblíbeného u katolíků i u Židů.
Zásluhou Jana XXIII. byl svolán Druhý vatikánský koncil (1962-65), z něhož vyšel dokument
Nostra aetate, který se distancoval od jednoho z nejúpornějších katolických předsudků
- přesvědčení o kolektivní vině Židů za Kristovu smrt - a otevřel tak cestu k
židovsko-křesťanskému sblížení.
