Platit za Žida

Rozhovor dospívající vnučky s dědečkem, který už něco pamatuje

Čím to je, že slovo Žid slyším dnes nějak často - skoro až příliš?

Je to z velké části důsledkem masového vyvražďování lidí, kteří byli takto definováni zákonem německého státu ve druhé čtvrtině našeho století.

Četla jsem o tom. Vím, že to tehdy určovaly takzvané rasové zákony. Jaké byly ty zákony?

Říká se jim norimberské podle města, kde byly vyhlášeny. V Čechách a na Moravě platily v plném rozsahu nařízením říšského protektora od 21. 6. 1939 - tři měsíce po okupaci německým vojskem.

Ty zákony určovaly, kdo platil za Žida?

Ano. Podle nich byl považován za Žida v prvé řadě každý, kdo měl nejméně tři židovské prarodiče.

A jak se určilo, že prarodiče byli Židé?

Podle norimberských zákonů platili za Židy, pokud příslušeli k židovskému náboženskému společenství, nebo k němu dříve patřili.

Proč se těm zákonům říkalo rasové, když rozhodovalo náboženství? Stačilo tedy, když dědeček a babička přestoupili z křesťanského společenství do židovského, ať byli jakékoli rasy, a jejich potomci se změnili v rasové Židy? Jak se dá změnit rasa přestoupením k jinému náboženství?

Vidíš, jak nelogicky si může počínat ten, kdo má absolutní moc a může se slovy a pojmy dělat, co se mu zlíbí.

Jak dokazovali občané německé Říše a občané Protektorátu Čechy a Morava, že nejsou rasově Židé?

Pamatuji se, jak zdejší občané sháněli křestní listy svých babiček a dědečků, když byly zavedeny nové občanské průkazy, takzvané kennkarty, kde mělo být úředně potvrzeno, že jsou rasově čistí.

Tak tedy doklad o příslušnosti prarodičů ke křesťanské církvi byl rozhodující pro jejich příslušnosti k rase. O jejich rasovém zařazení rozhodovalo příslušenství k církvi!

Přesně tak. Záznamy církevních orgánů rozhodovaly o příslušnosti k rase dědečka a babičky.

Proč pak ale hovořili o rasových zákonech, a ne o náboženských zákonech? Vždyť vlastně šlo o pronásledování z náboženských důvodů. Co tomu tehdy říkali představitelé křesťanských církví?

Neznám žádné oficiální stanovisko jejich nejvyšších představitelů z té doby.

Jak podle těchto rasových zákonů byl posuzován člověk, který měl jen dva židovské prarodiče?

Takový člověk platil za židovského míšence.

Neplatil tedy za Žida a nevztahovala se na něho protižidovská nařízení, nebyl určen, jak víme, k likvidaci?

Tak jednoduché ty zákony zase ne- byly. I židovský míšenec platil za Žida, když příslušel dne 15. září 1935 k židovskému náboženskému společenství.

Zase tu tedy o rasovém zařazení rozhodovala příslušnost k náboženskému společenství, navíc k určitému datu. Tyto dva momenty ve svých důsledcích rozhodovaly, zda má být člověk zavražděn, či nikoliv.

Proč byl ten určitý, rozhodný den stanoven na 15. 9. 1935?

Tehdy byly norimberské zákony vyhlášeny. Když byl 15. 9. 1935 židovský míšenec evidován v židovském náboženském společenství nebo do něho po tomto dni vstoupil, platil za Žida a vztahovaly se na něho všechny protižidovské zákony bez výjimky. S černým humorem se takovým lidem říkalo, že jsou kavalíři. Když za tebe někdo v kavárně nebo v restauraci zaplatí účet, řekneš o něm - je to kavalír! A oni platili za Žida. A bylo jedno, když poté z židovské církve vystoupili a dali se třeba i pokřtít. Platili za Židy se všemi důsledky.

Židovští míšenci, kteří nebyli dne 15. 9. 1935 v židovském náboženském společenství a ani do něho po onom dni nevstoupili, za Židy neplatili?

Ne, ale vztahovala se na ně jiná pozdější nařízení, která je drasticky diskriminovala - nebyli však odsouzeni zemřít.

Mohl se stát člověk, který měl jen dva židovské prarodiče, Židem ještě jiným způsobem?

Ano. Stačilo, aby byl toho osudného dne v manželském svazku se Židem nebo po tomto dni do takového svazku vstoupil.

Tedy ten židovský míšenec, který si vzal Žida nebo Židovku minimálně ze tří židovských prarodičů nebo míšence kavalíra, se změnil v rasově platného Žida. Sňatkem se změnila jeho rasa a stal se právně rasově Židem?

Přesně tak záludně byly ty zákony vymyšleny. U nás platily, jak jsem už řekl, od června 1939, takže kdo uzavřel takový sňatek, byl vlastně více než tři roky Židem, aniž to tušil a třeba o židovství nic nevěděl, byl pokřtěn a mohl být přesvědčením třeba i antisemitou.

Vzpomínám si na jednu rodinu - syn Vladimír se narodil v roce 1915 a otec ho nechal zapsat do židovské náboženské obce. Neměl žádné židovské vychování a o židovství nic nevěděl. V roce 1937 si vzal Martu, která byla od narození v katolické církvi. Její maminka byla katolička, ač pocházela ze tří židovských prarodičů. Její otec neměl žádné židovské předky. Syn Vladimíra a Marty Honzík byl asi pětiletý, když všichni tři byli jako Židé převezeni do Terezína a pak zavražděni v Osvětimi. Vladimír platil za Žida, Marta se sňatkem stala Židovkou a jejich syn platil plně za Žida.

Možná že znáš nejmladšího z rodiny Krásových? Tatínek brzy zemřel a katolická maminka vychovala všechny tři děti bez víry. Nejstarší Olga si vzala v roce 1938 Frantu Krále, který platil za Žida. Olga, Franta i jejich dcerka byli jako Židé zavražděni. Sourozenci Olgy, jako židovští míšenci, přežili válku v Praze.

Takže náboženská příslušnost a doba sňatku rozhodovaly podle tohoto rasového zákona o životě a smrti.

Němečtí právníci vymysleli ještě další zrůdnosti. Za Žida platil také člověk, který se narodil v manželství, které bylo uzavřeno po 15. 9. 1935, pokud jeden z manželů měl alespoň 3 prarodiče zapsané v židovském náboženském společenství. Takové novorozeně nebylo míšencem, ale platilo plně za Žida se všemi důsledky jen proto, že sňatek jeho rodičů byl uzavřen dne 16. 9. 1935. Kdyby byl uzavřen třeba 14. 9. 1935, nebylo by Židem, ale jenom míšencem, a nebylo by odsouzeno k smrti.

Takže určitý den sňatku a určitý den příslušnosti k náboženskému společenství byly rozhodujícími pro příslušnost k rase. Den přijetí tohoto zákona rozhodl o odsouzení k smrti.

Někdy nebylo rozhodující datum sňatku, ale den narození. Když se dítě narodilo po 31. 7. 1936 a rodiče nebyli oddáni, platilo také za Žida, pokud jeden z rodičů měl alespoň tři prarodiče v židovském náboženském společenství. Kdyby se dítě narodilo 30. 7. 1936, tak by za Žida neplatilo, jestliže se narodilo 1. 8. 1936, stalo se Židem od narození.

Takže za 1) náboženská příslušnost, za 2) datum sňatku a za 3) datum narození určovalo rasu člověka podle zákona o německé cti a krvi v první polovině dvacátého století nejen v Německu, ale i u nás, v Čechách a na Moravě. Tedy nikoli rasové znaky, jak je zná antropologie. A to vtělili němečtí právníci do zákona, který platil v právním státě, za nějž se Německo vydávalo a ostatní státy s ním podle toho jednaly. Právo a zákon, kterým se řídily miliony lidí. A ty po mně, dědečku, chceš, abych studovala práva? Proboha, proč?

Právě proto, že jsi takovou zrůdnost poznala!