Vídeňské objevy
Památník holocaustu nad zaniklou synagogou

Když před časem přijal vídeňský magistrát návrh Simona Wiesenthala na zřízení památníku židovským obětem šoa v Rakousku, nikdo netušil, že tím otvírá cestu k významnému objevu. V roce 1995 byla na projekt památníku vypsána mezinárodní soutěž a bylo určeno místo, kde bude stát: na Židovském náměstí (Judenplatz), kde býval střed středověkého vídeňského ghetta. Tedy tam, kde - rovněž tragicky - skončily v roce 1421 nejstarší dějiny zdejší židovské obce.

V červenci 1995 byl zahájen rozsáhlý archeologický průzkum a odborníci doufali, že se podaří zjistit více o historii středověkého Židovského Města, z něhož se jinak žádná svědectví hmotné kultury nedochovala. Průzkum probíhal ve dvou etapách a byl z větší části dokončen v prosinci 1996. Jeho výsledek daleko předčil všechna očekávání a představuje neobyčejně významný přínos k poznání nejstarší historie židovské obce ve Vídni, ale i jistý přelom v hodnocení židovské archeologie při výzkumu zaniklých židovských sídel v Evropě.

První vídeňská gesera

Židé přišli do Vídně mnohem později než do Prahy, teprve koncem 12. století. Přicházeli sem asi většinou z jižního Německa - tak jako rodina jistého Šloma, jehož ustanovil v roce 1194 svým mincmistrem Leopold V. Šlomo získal dva domy v dnešní Seitenstettengasse a zřídil tu také synagogu. V roce 1244 vydal císař Friedrich II. vídeňským Židům významná privilegia, v čase, kdy moc českého krále (Přemysla Otokara II.) sahala do rakouských zemí, přešel sem z Prahy známý spisovatel a talmudista, rabi Jicchak ben Moše, zvaný Or Zarua (asi 1180-1260), později i jeho žáci, bratři Avigdor a Eleazar ben Elija ha-Kohen. Za Otakara se také začalo se stavbou nového hradu přibližně na místě švýcarského traktu dnešního Hofburgu. V uvolněném prostoru (mezi náměstím Am Hof a Wipplingerstrasse) se usadili Židé a uprostřed tohoto sídliště vzniklo náměstí zvané Schulhof. Nejstarší dochovaná zpráva o nové synagoze však pochází až z roku 1294.

Vídeňská židovská obec výrazně vzrostla v šedesátých letech 14. století. Tehdy čítala kolem 800 osob a Židovské Město sahalo od Hohe Brücke na západě až k Jordangasse na východě a bylo uzavřeno zdí a branami. V ghettu byly obytné domy, synagoga, studovny, obchody, sklady, jatka (Färbergasse), pekárna, lázně a také - tančírna. Bývalý židovský špitál (Wipplingerstrasse 13, Judenplatz 9), který je zmíněn poprvé v roce 1379, sloužil také k ubytování cizinců a cestujících Židů. Hřbitov ležel za městskými hradbami, před Kärntner Tor. Vídeňské ghetto patřilo v té době k největším v Evropě.

Vztahy mezi židovskými a křesťanskými obyvateli Vídně, které nebyly nikdy příliš idylické, se začaly po roce 1415 radikálně zhoršovat. Důvody byly tradiční (např. nařčení ze znesvěcení hostie), i nové (sympatie Židů k českým husitům a údajná spolupráce s nimi), své sehrála jistě i prázdná státní pokladna. Koncem května 1420 došlo k otevřenému násilí. Mělo mnoho tváří: bohatí byli uvězněni, mučeni a jejich majetek zabaven, chudé rodiny byly vysazeny na prámy a - bez vesel - vypuštěny napospas divokému proudu Dunaje. Jako jindy v takových případech byli Židé nuceni ke křtu: ve snaze uniknout tomuto násilí spáchala část obyvatel ghetta, včetně žen a dětí, hromadnou sebevraždu v synagoze. Dne 12. března 1421 bylo 270 zbývajících Židů upáleno na Erdbergu (dnes 3. obvod). Pogrom zaznamenal autor textu známého jako Wiener gesera.

Při vídeňském pogromu bylo ghetto zničeno: domy změnily majitele a až donedávna se zdálo, že po zaniklém středověkém Židovském Městě zůstane jen název náměstí, zbytek starých zdí ve sklepě domu Mizrachi (Judenplatz 8) a pozdně gotický reliéf na průčelí Domu u velkého Jordánu (Judenplatz 2), který připomíná triumf vídeňských měšťanů nad Židy. Po posledních objevech se však situace radikálně změnila.

Jako Staronová

Nejzajímavějším nálezem je zbytek synagogy, kterou archeologové postupně odkryli pod novějšími vrstvami v severozápadní části Židovského náměstí. Je to významný objev pro Vídeň, ale má zvláštní význam i pro nás: chrám pochází patrně ze stejné doby jako pražská Staronová synagoga a v mnoha ohledech se jí velmi podobá.

Synagoga na Židovském náměstí existovala jen asi 150 let, ale byla během té doby několikrát rozšiřována (což mimochodem svědčí o rychlém růstu vídeňské židovské obce ve 14. století). Nejstarší stavbou byla budova se základnou, jejíž rozměry jsou podobné Staronové: cca 12 x 8,5 metrů. Stejně jako v Praze je i podlaha vídeňské modlitebny položena pod tehdejší úrovní okolních ulic (asi o 1 m), stejně jako u Staronové zde byla (podél jižní strany budovy) přistavěna asi 4 m široká předsíň.

Hlavní loď byla v průběhu několika stavebních fází prodloužena dvakrát ve východním směru a jednou směrem na západ. Prodloužením jižní předsíně na východ vznikl menší zvýšený a původně zřejmě uzavřený prostor, který mohl sloužit jako geniza. Na západní a severní straně byly přistavěny další prostory o šířce 6 m a cca 3,5 m, které sloužily nejspíše jako ženské lodě, do nichž vedl při severozápadním rohu samostatný vchod. Podle líčení Vídeňské gesery byly ženské lodě spojeny s hlavním sálem otvory ve zdech. Ve své výsledné podobě na počátku 15. století měla synagoga i s přístavky délku 27,5 m a šířku 17 m.

Podobnosti se Staronovou synagogou jsou velmi překvapivé, i když stále zbývá mnoho nejasností. Při vykopávkách uvnitř hlavního sálu byly při východní zdi objeveny základy stupňů ke staršímu i mladšímu aronu ha-kodeš a uprostřed synagogy byly nalezeny zbytky bimy (almemoru), která měla v nejmladší fázi tvar šestihranu a vstup po stranách. Dobře je zachována podlaha bimy, dlážděná menšími glazovanými keramickými dlaždicemi. Podlaha ostatních prostor byla pokryta jen zčásti zachovalou dlažbou větších čtvercových keramických dlaždic. Nejlépe je dlažba zachována v jižní předsíni. Po obou stranách bimy byly v ose stavby nalezeny základy dvou pilířů (ca 1 x 1 m), které přesvědčivě dokládají, že i v případě této synagogy se jednalo o dvoulodní klenutý prostor.

Vídeňský chrám byl v roce 1421 téměř zničen: většina kamenů byla použita jako stavební materiál na stavbu univerzity, zachovány zůstaly jen části obvodových zdí. Třebaže archeologický výzkum ještě neskončil, už dnes je možno říci, že odhalil řadu detailů z historie ústřední stavby středověkého ghetta (např. v suti nalezené fragmenty hlavic a říms), jejichž výklad bude ještě dlouho předmětem odborných diskusí.

Východně od synagogy, asi uprostřed dnešního náměstí, probíhala kdysi ulice (ve směru dnešní Parisergasse a Fütterergasse), na jejíž druhé straně stály dva domy středověkého ghetta, s kamennou zdí silnou téměř metr (v rohu sklepa jednoho z domů byla nalezena studna, hluboká téměř 15 m). Ulice vedla také podél jižní strany synagogy a lemovaly ji již ve 13. století, možná dokonce dříve, různě velké dřevěné stavby (byly nalezeny díry po trámech a části hliněné podlahy). Tato skutečnost byla rovněž překvapením, protože se dosud přepokládalo, že v těchto místech bylo i ve středověku náměstí. Jak je nyní zřejmé, celý prostor okolo synagogy byl zastavěn a v pramenech zmiňovaný Schulhof se vztahuje pouze k menšímu vnitřnímu dvoru západně za synagogou.

Na některých místech byly v hloubce 2 - 2,5 m zjištěny zbytky římských vojenských staveb, zdi z kamene a nepálených cihel, ohniště a dlážděné podlahy.

Památník jako knihovna

Realizace pomníku obětem šoa v Rakousku, kvůli němuž byl archeologický průzkum zahájen, se v důsledku nečekaného objevu jedné z nejstarších synagog v Evropě opozdila, ale památník by měl být otevřen již letos 9. listopadu, na výročí Křišťálové noci. Bude stát z větší části nad základy rozbořené synagogy. Předpokládá to návrh Rachel Whitereadové z Londýna, který získal první cenu v mezinárodní soutěži. Vítězný projekt má podobu strohého železobetonového kubusu o rozměrech 10 x 7 x 3,8 m, který bude spočívat na 3 cm silných skleněných deskách, zapuštěných do betonových základů. Stěny památníku tvoří negativní odlitky nástěnných knihoven, vyplňující imaginární vnitřní prostor až ke stropu. Vytvářejí představu, jako by byl památník vybudován z knih a evokuje obraz pracovny, obklopené policemi knih, tedy životního prostředí vídeňských vědců, literátů a intelektuálů...

Detaily zatím nejsou známy, ale ví se, že by archeologické nálezy měly být zachovány v plném rozsahu a zpřístupněny k prohlídce v podzemí ze sklepů domu Mizrachi (Judenplatz 8). Památník obětem šoa bude tak současně připomínat i události středověkého pogromu a získá tím hlubší historický a ideový význam. Nezbývá než doufat, že realizace celého památníku bude stejně zajímavá jako jeho projekt.