Edit

Osud Jaroslava Heráka

Kon man chala, to man chala,

a Sasos man zamarela.

Devla, Devla, chasuvava

bo me sfero na dykhava.

Jakživ se odtud nedostanu,

Němci mne umučí.

Bože, Bože, shořím,

já již svět nespatřím.

Koncem 19. století se v Luhačovicích trvale usídlila početná skupina romského obyvatelstva. Přestože si svá obydlí museli budovat vždy mimo obecní zástavbu, dařilo se postupně odbourávat některé bariéry vzájemného soužití. Pozitivní tendence, které snad mohly v budoucnu vyústit v přirozenější soužití mezi Romy a ostatními obyvateli Luhačovic, násilně ukončila okupace republiky v roce 1939. Romové měli stejně jako Židé brzy poznat, že v nových poměrech pro ně není místo a čeká je jediné - deportace do koncentračních táborů a smrt.

Podívejme se na život Romů v Luhačovicích očima jednoho z nich. Jaroslav Herák se narodil 11. dubna 1915 rodičům Václavovi a Magdaleně v místě jen obecně označeném "v poli". Teprve později si Václav Herák postavil skromný dům.

O osudu Romů v protektorátu bylo definitivně rozhodnuto 16. prosince 1942, kdy Himmler vydal rozkaz k jejich deportaci do cikánského tábora v Osvětimi II - Březince. Jaroslav Herák se svojí manželkou Jaroslavou a syny Františkem a Aloisem, jemuž byly necelé tři roky, byl stejně jako všichni ostatní luhačovičtí Romové 15. března 1943 nahnán do místní Sokolovny, kde museli odevzdat veškeré osobní doklady a všechny "nadbytečné" svršky. Bez slova vysvětlení je druhý den ráno naložili na povozy a přepravili do Fuchsova dvora v Uherském Brodě. Celkem 68 Romů z Luhačovic bylo pak ve dvou transportech vypraveno do Osvětimi.

Za branami tábora v sekci označené B II e se nám ztrácejí životní osudy manželky a dětí Jaroslava Heráka. Někteří Romové se nechtěli smířit s trpným čekáním na smrt a pokusili se o útěk. Jedním z těch, kdo se pokusili o nemožné, byl i Jaroslav Herák. Dne 27. listopadu 1943 podnikl zoufalý pokus o útěk z tábora, při němž byl chycen a uvězněn v pověstném bunkru. Odtud byl zanedlouho převeden do trestního oddílu v Březince, který se vyznačoval zpřísněným dozorem a zařazováním na zvlášť obtížné práce při radikálně snížených přídělech jídla. Nezdolná touha po svobodě přiměla Jaroslava Heráka, aby se znovu pokusil o útěk. Dne 1. února 1944 se pokusil s několika dalšími vězni proplížit ven z tábora kanalizací. Ani podruhé se však Jaroslavu Herákovi nepodařilo uniknout osudu - podle oficiální zprávy byl při pokusu o útěk zastřelen. Tak skončil jeden lidský život, tragicky poznamenaný příslušností k romskému etniku.