Vládní nařízení o preventivním potírání zločinnosti a soupis v srpnu 1942

Dosavadní protiromská opatření přijatá po vzniku protektorátu jako byly zákaz kočování a nucené usazení a také možnost internace romských mužů v kárných pracovních táborech ve své podstatě navazovala na opatření prvorepublikových úřadů. Nacistické řešení tzv. cikánské otázky se mohlo začít uplatňovat až v době, kdy většina protektorátních úřadů byla kontrolována okupanty. Náznaky zdánlivé autonomie protektorátních úřadů byly postupně likvidovány a tyto úřady se staly loutkou v rukách nacistů. Byla tak otevřena cesta ke konečnému řešení tzv. cikánské otázky.

Výchozí podmínky byly pro nacisty příznivé. Romové žijící na území protektorátu byli evidováni a navíc žili prakticky pod úředním dohledem, neboť místní úřady podávaly pravidelné zprávy o jejich životě. Na rozdíl od Židů se otázkami spojenými s Romy zabývala kriminální policie. Úloha kriminální policie vyplývala především z nacistického pojetí Romů jako dědičně asociální skupiny, která podle nacistických pseudovědeckých teorií ohrožuje společnost svým asociálním chováním. Navíc tato praxe navazovala na předválečnou tradici, kdy policie Romy evidovala a prováděla případná policejní opatření. Rok 1942 se stal zlomovým rokem v řešení tzv. cikánské otázky nejen v Protektorátu Čechy a Morava, ale také v celé nacisty okupované Evropě.

Po příchodu R.Heydricha do funkce zastupujícího protektora německý tlak na protektorátní úřady zesílil. Státní sekretář K.H.Frank jménem úřadu říšského protektora nařídil předsednictvu ministerské rady vypracovat zákon o preventivním potírání zločinnosti podle německého vzoru. V průběhu listopadu a prosince proběhly porady zástupců protektorátních ministerstev, všeobecné kriminální ústředny a zástupce německé kriminální policie. Zástupce německé kriminální policie A.Lyss v této souvislosti mj. upozornil na nutnost řešiti otázku cikánskou.

Prvním opatřením zahajujícím nacistické řešení cikánské otázky se tak stalo vládní nařízení č. 89/42 Sb. ze dne 9. března 1942 o preventivním potírání zločinnosti. Protektorátní zákon byl kopií stejnojmenného říšskoněmeckého výnosu šéfa německé policie a SS H. Himmlera z roku 1937. Zákon zaváděl tzv. policejní preventivní vazbu, která mohla být uvalena kriminální ústřednou v Praze nebo oddělením kriminální policie při brněnském policejním ředitelství. Preventivní policejní vazba byla časově neomezená a vztahovala se na tzv. asociály. V zákoně byla zvláštní část věnovaná Cikánům a osobám žijícím po cikánském způsobu. Tyto osoby mohly být uvězněny za předpokladu, že opustily bez povolení místo pobytu.

Důsledky zákona o preventivním potírání zločinnosti se projevily i v další fázi nacistického řešení cikánské otázky, zvláště po přijetí výnosu o potírání cikánského zlořádu na jehož základě byly zřízeny cikánské tábory v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu, které se staly symbolem holocaustu Romů na protektorátním území. Důvody k uvalení preventivní policejní vazby se staly formální podmínkou k uvěznění v těchto táborech.

Na protektorátním území mohla být preventivní policejní vazba mohla vykonávána v donucovacích pracovnách v Praze-Ruzyni, v Pardubicích a v Brně (pobočka v Olšovci) a dále v bývalých kárných pracovních táborech v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu, které byly přejmenovány na sběrné tábory. Nejhorší variantou byl transport do koncentračního tábora Osvětim I. Tyto transporty byly vypravovány od dubna 1942 do února 1944. Do Ostravy byly doprovázeny protektorátní uniformovanou policií a na hranici byly přebírány německou policií, která je doprovázela až na místo určení - koncentrační tábor Osvětim I. V těchto transportech, jimiž bylo odvlečeno několik set osob, tvořili Romové pouze malou část.

Výjimkami byly transporty sestavené na počátku prosince 1942 z vězňů tzv. cikánských táborů v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. Prvním transportem bylo z letského tábora 3. prosince 1942 odvezeno 16 mužů a 77 žen. Druhým, který byl sestaven z vězňů hodonínského tábora, bylo 7. prosince 1942 deportováno celkem 45 mužů a 30 žen společně s 16 dalšími osobami, na které byla uvalena preventivní policejní vazba.

Události dostávaly rychlý spád. Protektorátní ministerstvo vnitra rozeslalo podřízeným úřadům státní správy dne 22. června 1942 oběžník, v němž nařídilo přípravu soupisu všech Cikánů, cikánských míšenců a osob žijících po cikánském způsobu. Tento soupis měl především vyjasnit a doplnit dosavadní evidenci těchto osob, neboť podle názoru ministerstva se mnozí cikánští míšenci a osoby žijící kočovným životem dosud vyhýbali registraci. Přípravy na provedení soupisu měly být drženy v tajnosti, aby se mu tyto osoby nemohly vyhnout.

Na počátku července 1942 došlo k reorganizaci protektorátní policie, jejímž cílem bylo zvýšit míru podřízenosti protektorátních úřadů nacistické politice. Do nově zřízené funkce generálního velitele neuniformované protektorátní policie nastoupil byl jmenován důstojník SS Erich Weinmann a jeho prvním opatřením bylo shodou okolností vydání výnosu o potírání cikánského zlořádu. Výnos, který byl vydán 10. července 1942, nařizoval provedení soupisu všech Cikánů a cikánských míšenců na území protektorátu. Tento výnos byl v podstatě kopií obdobného říšskoněmeckého nařízení z roku 1938, které bylo již uplatněno proti Romům žijícím na odtrženém území přičleněném k Německu po mnichovské dohodě.

Na základě tohoto nově přijatého opatření byl nařízen soupis Cikánů, cikánských míšenců a osob žijících po cikánském způsobu. Ten byl proveden příslušnými orgány, tj. četnictvem a policií ve dnech od 1. do 3. srpna 1942.

Hlavním koordinátorem soupisu se stala kriminální ústředna v Praze, která měla při provádění soupisu k dispozici ostatní policejní složky. Okresní úřady měly zajistit průběh soupisu organizačně a postarat se o jeho vyhlášení. Starostové jednotlivých obcí pak měli sestavit seznamy všech osob, na které se soupis vztahoval a v případě nutnosti zajistit i pomoc s předvedením těchto osob k soupisu.

Dnem soupisu se stal 2. srpen 1942, kdy jednotlivé četnické a policejní orgány na podkladě údajů předvedených osob vypracovaly obsáhlou dokumentaci o každé rodině i o jednotlivci. Byly vyplněny dotazníky protektorátního i říšskoněmeckého vzoru, spolu s daktyloskopickými kartami a fotografiemi. Rozhodnutí zda se jedná o Roma nebo romského míšence bylo v první instanci ponecháno na jednotlivých policejních úřadech provádějících soupis.

Výsledky soupisu byly vyhodnocovány až do konce I. čtvrtletí roku 1943. Podle takto získaných údajů se soupisu podrobilo celkem 11 860 osob. Z tohoto počtu bylo policejními orgány označeno 5830 osob za Cikány a cikánské míšence, 5108 osob bylo označeno za osoby žijící po cikánském způsobu a konečně bylo napočítáno celkem 948 osob žijících na volné noze, pobývajících ve vězení, v nemocnicích atp. Ve druhé skupině tzv. osob žijících po cikánském způsobu bylo policií za Romy považováno jenom 266 osob. Po uplatnění rasových kriterií tak bylo podchyceno asi 6500 etnických Romů a romských míšenců, kterým byly odebrány kočovnické listy s odůvodněním, že prodejem údajně nekvalitních výrobků okrádají venkovské obyvatelstvo. Ve skutečnosti bylo toto opatření motivováno rasově, neboť neromským kočovníkům byla kočovnická povolení ponechána.

Většina z osob podrobených soupisu a označených za Cikány nebo cikánské míšence byla propuštěna po udělení policejní výstrahy, kdy se tyto osoby musely zavázat, že se nebudou vzdalovat z místa svého stálého pobytu. Na menší část osob podrobených soupisu byla uvalena preventivní vazba v tzv. cikánských táborech.Všichni Romové měli odevzdat protektorátní průkazy totožnosti a napříště se měli prokazovat pouze cikánskými legitimacemi.

Viz též:

• Oběžník ministerstva vnitra o boji proti cikánskému zlořádu a evidenci cikánů, cikánských míšenců a osob žijících po způsobu cikánském, 24. 6. 1942
• Zpráva policejního komisařství v Brně o Romech usazených ve Slatině, 25. 6. 1942.