Ve vilové čtvrti Wannsee na okraji Berlína se 20. ledna
1942 konala porada o koordinaci a provádění konečného řešení židovské
otázky
. Svolal ji Reinhard Heydrich a zúčastnili se jí
především vysocí úředníci významných ministerstev a úřadů, jejichž spolupráce byla
předpokladem úspěšného
provedení konečného
řešení
- tedy genocidy evropských Židů. Zápis vedl specialista
na židovskou problematiku Adolf Eichmann. Právě tento dochovaný zápis je výjimečným dokumentem, který umožňuje
nahlédnout do myšlení a jazyka organizátorů konečného řešení
.
Heydrichova řeč jasně signalizovala již prováděný odklon od nucené emigrace Židů z nacisty
ovládaných částí Evropy. V průběhu konečného řešení
tedy mají
být Židé posláni k pracovnímu nasazení
na východě, přičemž bezpochyby velká část odpadne přirozeným úbytkem. S případným zbytkem, u
nějž se bezpochyby jedná o nejvíce odporu schopnou část, musí být jednáno odpovídajícím
způsobem, neboť tento představuje přirozený výběr a v případě propuštění by se stal jádrem
nového židovského budování.
Většina účastníků bezpochyby věděla, co si po
touto frází a krycími výrazy jako vysídlení
, konečné řešení
, zvláštní zacházení
či evakuace
představit, neboť v této době bylo vyvražďování Židů
na východě v plném proudu. I přes používané eufemismy byl úmysl fyzické likvidace Židů
nepřehlédnutelný. Ta by měla podle Heydrichových představ celkem postihnout 11 milionů
evropských Židů, včetně irských a britských.
Jedním z diskutovaných praktických opatření bylo zřízení starobního ghetta v Protektorátu Čechy a Morava, díky kterému se bude možné vyhnout intervencím ve prospěch jednotlivých Židů. Tuto roli skutečně od roku 1942 plnilo terezínské ghetto.
Konference ve Wannsee sama nepředstavovala žádný přelom v průběhu konečného řešení
, ani na ní nebylo rozhodnuto o vyvraždění evropských Židů
- to již dávno probíhalo. Byla především poradou, která měla zajistit hladkou spolupráci
říšských úřadů za účelem očištění
Evropy od Židů po vedením
Himmlera a Heydricha.