Po krátké těžké nemoci zemřel 26. dubna ve věku 78 let docent inženýr Hanuš Schimmerling, jeden ze zakladatelů Terezínské iniciativy a její dlouholetý předseda, který významně pomohl formulovat ideu této instituce a neúnavně ji do posledních dnů svého života pomáhal uskutečňovat.
Jeho cesta životem nebyla lehká. Za protektorátu patřil k posledním židovským studentům, kteří byli připuštěni k maturitní zkoušce, brzo následovalo téměř tříleté věznění v Terezíně, pak Osvětim a další osvětimský tábor ve Fürstengrube. Nepatřil k pasivním obětem: byl jedním z předních organizátorů terezínského odboje a už tehdy se vyznačoval tím, čím v celém svém životě - zásadovostí spojenou s tolerancí, která pomáhala stmelovat lidi různého přesvědčení, schopností nežít jen ke dni, ale přemýšlet o blízkých i dalekých perspektivách.
Po válce dostudoval, pracoval jako agronom, v padesátých letech musel čelit obvyklým vykonstruovaným obviněním, a teprve později mohl nastoupit dráhu vědeckého pracovníka. Patřil k průkopníkům české zemědělské sociologie, dosáhl vědeckých hodností i docentury, ale po pražském jaru přišel čas absurdní nenormální normalizace, která krutě omezila možnosti jeho vědecké práce a znemožnila mu i činnost pedagogickou. Teprve v roce 1990 mohl svůj obor skutečně přednášet na Vysoké škole zemědělské v Praze.
Na památné první schůzi bývalých vězňů z Terezína v únoru 1990 byl zvolen předsedou Terezínské iniciativy. Pak byl v této funkci potvrzován každoročně, dokud to jeho zdravotní stav dovoloval. Byl skromný, nezištný, ve své moudrosti tolerantní, důstojný předseda, věrný idejím, z nichž se Terezínská iniciativa zrodila. Jeho činnost přesáhla daleko její rámec a získala mu úctu a autoritu v širokém okruhu židovské komunity, mezi českou i německou mládeží, česko-německými i židovsko-křesťanskými aktivisty a organizacemi i mezi pedagogickými pracovníky jak v České republice, tak v zahraničí.
Tisk
