Ota Langweil

Y (22.02.1942 Kladno -> Terezín)

celkem deportováno osob: 802
zahynulo: 746
přežilo: 56

Ab (17.03.1942 Terezín -> Izbica)

celkem deportováno osob: 1000
zahynulo: 997
přežilo: 3

Roudnice

Nejstarším dokladem o židovském osídlení je zmínka o pogromu v roce 1541. Od té doby počet židovských rodin usazených ve městě stoupal až do doku 1713, kdy během morové epidemie třetina z nich zahynula. V polovině 19. století zde žilo 176 rodin, roku 1893 již jen 79 rodin a před druhou světovou válkou pouze 166 osob židovského vyznání. 71 z nich bylo odvezeno do nacistických koncentračních táborů.

Kladno

První židovská rodina se směla ve městě usadit až na počátku 19. století a ještě roku 1849 zde žily pouze tři židovské rodiny. Po roce 1850 počet židovských obyvatel rychle vzrůstal: židovští podnikatelé a obchodníci se významně podíleli na zakládání zdejších těžebních a průmyslových podniků. Židé tvořili v průměru asi 2% celkového obyvatelstva. V letech 1942-43 byl v kladenských dolech pracovní tábor pro židovské muže, pobočka terezínského ghetta. Obětmi holocaustu se stalo přibližně 46 zdejších Židů.

Terezín

Město bylo založeno na konci 18. století jako vojenská pevnost a nazváno po císařovně Marii Terezii. V listopadu 1941 v něm bylo zřízeno ghetto pro Židy z českých zemí, z Německa, z Rakouska, z Nizozemí, z Dánska, ze Slovenska a z dalších okupovaných zemí. Přímo v Terezíně zahynulo přes 30 tisíc vězňů, dalších téměr 90 tisíc bylo odtud posláno do vyhlazovacích táborů na východě.