Když se v létě 1941, před šedesáti lety, ocitl Hitler ve
válce se Stalinem, povzbudilo to miliony lidí v nacisty obsazených
územích: nová situace pomohla potlačit pachuť vzpomínky na hanebný německo-sovětský
pakt z roku 1939 a povzbudila naději, že nacisté budou poraženi. Jen málokdo tušil, že v té
chvíli pobíjejí na Ukrajině, v Haliči, Bělorusku, na Litvě aj. vojáci wehrmachtu a speciální
jednotky (za pomoci místních antisemitů) desetitisíce mužů, žen a dětí - že tam na východě už
začala závěrečná, vyhlazovací fáze konečného řešení židovské otázky.
Tou dobou před šedesáti lety ale začala konečná fáze i na území třetí říše, Generálního
gouvernementu a Protektorátu Čechy a Morava. Už tehdy Židé umírali v přeplněných ghettech
ve Varšavě a Lodži, už tehdy se - především pro ně - budovaly koncentrační tábory Osvětim,
Majdanek, Sobibor, Treblinka, Chelmno, už byly - především pro ně - zkoušeny výfukové
plyny a cyklon B. Blížila se schůzka v berlínském předměstí Wannsee, na které v
únoru 1942 nacisté už jen projednali techniku masových deportací a hromadného
vraždění.
V Protektorátu Čechy a Morava museli od 19. září 1941 nosit všichni Židé
starší šesti let zvláštní označení (poprvé od roku 1781). Říšský protektor Reinhard Heydrich nechal hned po svém nástupu na Pražský hrad
uzavřít synagogy a židovské modlitebny (29. září). V další dny a týdny byla - k těm desítkám
předchozích - přidána řada dalších perzekučních opatření proti Židům, ale i proti těm, kdo s
nimi sympatizovali. Skončil čas ghetta beze zdí, začala se psát
tragická historie terezínského ghetta: 24. listopadu bylo dopraveno z Prahy do
Terezína prvních 342 vězňů tzv. komanda výstavby; do konce roku 1942 byly v ghettu
uzavřeny tři čtvrtiny židovských obyvatel protektorátu. Po krutých zkušenostech s přesídlením pěti tisíc Židů z Moravské Ostravy do Niska v roce
1939 (byly to první velké nacistické deportace Židů v Evropě) brali čeští a moravští Židé
zřízení ghetta na území protektorátu jako přece jen menší zlo v té mizérii. (Ani jejich
představitelé nevěděli, že ghetto nacisté plánují jako nikoli konečné, ale průchozí sídliště: kdo
tehdy tušil, že jsou možné vyhlazovací tábory?) Proto byli tak zaskočeni faktem, že Němci
těsně před otevřením terezínského ghetta deportovali do ghetta v Lodži 5 000 pražských Židů
(konce války se jich dožilo asi 160). První transport z Prahy do Lodže odjel 16. října
1941. Tak začaly soustavné deportace Židů z protektorátu. Je tomu právě šedesát let.
