Zprávy ze světa

IBM a holocaust

Známá americká počítačová firma měla nemalý podíl na rychlosti, s jakou nacisté prováděli genocidu Židů v Evropě. Ve své knize IBM a holocaust to alespoň tvrdí Edwin Black, jehož oba rodiče se narodili v Polsku a prošli tábory smrti. Black dokazuje, že nacisté nemohli získat rychlý a úplný přehled o židovském obyvatelstvu v Evropě jinak než s pomocí automatizovaného systému. Ten jim - v podobě třídiče informací pracujícího na systému děrných štítků - dodávala firma Dehomag, dceřinná společnost IBM. Poptávka po tomto systému byla po roce 1933 tak obrovská, že IBM investovala do německé Dehomag a vybudovala poblíž Berlína novou továrnu. Black navíc dokazuje, že šéf IBM Thomas Watson byl velký obdivovatel Hitlera a za svou pomoc nacistickému Německu dokonce obdržel Kříž německé orlice s hvězdou za zásluhy.

Představitelé současné společnosti IBM již dříve připustili, že systém děrných štítků byl v Německu využit při sčítání lidu po Hitlerově nástupu k moci, ale další aktivity IBM ve prospěch nacistického Německa nezmiňovali. Podle nich kontakty IBM s dceřinnou společností Dehomag ustaly v roce 1940 - Black však dokazuje, že šéf IBM Watson poslal ještě ve druhé polovině roku 1941 do Berlína svého člověka, který měl pomoci s potížemi v berlínské továrně.

Soud s Aloisem Brunnerem

Na počátku března se koná v Paříži soud in absentia s pravděpodobně nejhledanějším válečným zločincem současnosti Aloisem Brunnerem, jedním z nejvyšších vykonavatelů konečného řešení. Cílem soudu, jenž bude pozorně sledován sdělovacími prostředky, není předat viníka do rukou spravedlnosti, ale podrobně rozebrat průběh holocaustu ve Francii.

Dodnes existuje mnoho lidí, kteří se domnívají, že Brunner žije. Jedním z nich je francouzský lovec nacistů Serge Klarsfeld, který prohlásil: Máme pětapadesátiprocentní možnost, že žije. Jeho dcera totiž odmítá vypovídat před rakouskými a francouzskými právníky. Kdyby už nežil, jednoduše by prohlásila, že je mrtvý, a už by ji nikdo neobtěžoval. Brunnerovi je 88 let.

Mengele prý žije

Britský deník The Times letos 27. ledna v den 56. výročí osvobození Osvětimi připomněl příběh brněnské rodačky, malířky Diny Gottliebové-Babittové, která byla v Osvětimi přinucena malovat portréty spoluvězňů. (Jejich reprodukce byly zobrazeny v pražském časopise Romano džaniben 1-2/2000.) Nakonec musela kreslířka namalovat i samotného Mengeleho a přitom si všimla, že anděl smrti má mateřské znaménko na levém uchu.

Dina Gottliebová-Babittová po válce odešla do Paříže a v současné době žije v Kalifornii. S novináři z Timesů mluvila také o tom, že v Kalifornii mnoho let po válce jednou spatřila muže, který vypadal jako Mengele.Byla jsem si jista, že Mengele ví, že jsem jediná osoba na světě, která jej může jednoznačně identifikovat, a že on nebo jeho lidé mne jednou přijdou umlčet. D. Gottliebová-Babittová nevěří, že muž, který utonul roku 1985 v Brazílii a byl identifikován jako Mengele, byl skutečně on. Znám velice dobře tvar jeho lebky. Mengeleho tvář byla mnohem širší než tvář muže v Sao Paulu. Myslela jsem si, že je to zastírací manévr, který má pro Mengeleho získat další čas ke klidnému životu.

Kdyby Mengele žil, bylo by mu devadesát let. Dina Gottliebová-Babittová však nechce dodnes udávat svou adresu a není uvedena v telefonním seznamu - bojí se.

Umschlagplatz na prodej

Představitelé Federace polských židovských obcí protestují proti tomu, že jedné realitní společnosti byl prodán pozemek v centru Varšavy. Pozemek totiž tvoří část umschlagplatzu, místa, kde byli popravováni Židé z varšavského ghetta. Ghetto samotné nacisté srovnali se zemí, a tak by podle reprezentantů Federace měl alespoň zbylý pozemek zůstat zachován.