rk.: Rok 1910 musí být základem pro židy, jako je jím pro nás

Jsme sraženi na úroveň a posice z r. 1910, ba jsme ve skutečnosti sraženi níže. Diktát velmocí, jimž jsme 20 let věřili, nesprávný odhad sil, politika spojenců a mezinárodního a finančního a židovského kapitálu nás dovedly na okraj propasti. A nyní se u nás hledí zachytiti a u nás zachránit, co se dá, společnost cizích převážně německo-židovských emigrantů, kteří jsou spoluvinníky toho, co se s námi stalo. Žid a Němec byl před světovou válkou pro nás téměř totéž. Bylo jen málo Židů, kteří sympatisovali s Čechy. V posledních letech Židé vynaložili vše, aby nás vřadili do fronty proti Německu, nechť nesou tedy za plody své politiky odpovědnost. Je nutno omezit přebytečný počet Židů v určitých povoláních, zredukovat jej postupně na počet odpovídající poměrnému procentu Židů v ostatním obyvatelstvu. Pod pláštíkem demokracie a svobody okupovali Židé většinu míst v rozhodujících nejvýnosnějších podnicích hospodářských. Nepoměrné procento jich je ve volných povoláních (lékaři a advokáti). Mezi malými sedláky a dělníky není však žádného. Nechceme útisk, ale musíme hájit práva čs. lidí. Právě podle organisované demokracie měli by Židé nárok pouze na určité percentuelní zastoupení v jednotlivých stavech či oborech podnikání v poměru počtu Židů k celkovému počtu obyvatelstva. Tento numerus clausus může se vztahovati jen na ty Židy a jejich potomky, kteří byli na čs. území již v roce 1910. Takový postup je základem požadavku pudu sebezáchovy.