Konečné řešení židovské otázky v Evropě
Nucené deportace do neznámých míst, věznění v ghettech a koncentračních táborech v nelidských podmínkách, trýznění hlady, těžkou prací, psychickým i fyzickým terorem, mučení a hromadné zabíjení lidí v plynových komorách... Taková byla skutečná podoba "konečného řešení židovské otázky" v Německu a v zemích, které okupovalo. Předcházela mu však řada procesů a událostí, bez kterých je obraz plánu na likvidaci všech evropských Židů neúplný.
V tomto oddělení přinášíme přehled nejdůležitějších etap předcházejících konečnému řešení, dále jeho průběh i důsledky, jejichž dopad pociťujeme v Evropě dodnes.
V této sekci doporučujeme:
30. ledna 1933 byl vůdce NSDAP Adolf Hitler německým prezidentem Paulem von Hindenburgem jmenován říšským kancléřem. Málokdo (včetně těch, kteří jemu a NSDAP převzetí moci umožnili) si v tento den uvědomoval, k jakému barbarství může tento "vůdce" Německo zavést.
Před tím, než vyvinuli systém továrního masového vraždění zejména Židů, prováděli nacisté likvidaci nežádoucích osob běžnější formou - zabíjením a popravováním zastřelením. Tento způsob se však brzy ukázal jako neefektivní a jeho vykonavatele, hlavně příslušníky jednotek zvláštního nasazení Einsatzgruppen, psychicky vysilující.
