Hlad

Hlad terezínských vězňů měl především charakter dlouhodobé podvýživy. Vyvolávalo ji nejenom malé, zcela nepostačující množství přidělované potravy, ale také její nutriční nevyváženost, jednotvárnost a naprostý nedostatek vitamínů. V neposlední řadě působila negativně skutečnost, že se jídlo často dostávalo k vězňům studené a při čekání na jeho výdej bylo třeba absolvovat dlouhotrvající a ponižující fronty.

Přesný a obecně platný přehled o stupni hladovění v ghettu prakticky nelze zpracovat. Oficiální statistiky a dokumenty byly z pochopitelných důvodů nepravdivé. Kromě toho existovaly v praxi rozdíly i mezi různými skupinami vězňů, kteří byli rozděleni do různých stravovacích kategorií. Těžce pracující měli příděly jídla o něco vyšší, nepracující dostávali ještě méně, než činil již tak nízký průměr. Nejšťastnějšími byli ti, kteří ještě měli ve světě za hranicemi ghetta příbuzné a známé, kteří jim - s řadou omezení - mohli čas od času zaslat balíček s potravinami.

Ve svém celku byla vyživovací situace v Terezíně vždy velmi špatná a patřila k oněm faktorům, které přispívaly k plnění decimační funkce ghetta.

Poukázka na odpadovou zeleninu byla cenným přilepšením