Holocaust v zemích Evropy
Nacistický režim se svou protižidovskou likvidační politikou neomezoval jen na své původní území. Postupně, s dobýváním nových území, byla opatření a zákony diskriminující židovské obyvatelstvo aplikována i v okupovaných zemích v západní i východní Evropě. Průběh konečného řešení byl v jednotlivých zemích přizpůsobený místním podmínkám (míře loyality místní samosprávy i obyvatel, počtu a povaze tamní židovské komunity apod.), ale ve svém důsledku měl stále stejný cíl: zbavit se Židů jednou pro vždy.
V této sekci doporučujeme:
Předválečný Sovětský svaz představoval spolu s Polskem území s největší židovskou komunitou v Evropě. V jeho evropské části žilo v polovině 20. let přes dva a půl milionu osob židovského původu. Počet Židů, kteří se ocitli mezi červnem 1941 a koncem roku 1942 na sovětském území (bez Pobaltí) okupovaném Němci, se podle odhadů blížil počtu 1 900 000 lidí.
Po nástupu Hitlera k moci v Německu se francouzská vláda snažila vyhnout válečnému konfliktu diplomatickým vyjednáváním. Na jejím území žilo v té době přibližně 320 000 lidí židovského původu. Ačkoli po Hitlerově útoku na Polsko 1. září 1939 vyhlásila Francie spolu s Velkou Británií Německu válku, téměř o rok později po přepadení svého území německou armádou uzavřela s nacisty příměří.
